Patnáctiletá dívka z Trošnja: devět měsíců v zajetí od Foče po Černou Horu

Válka přichází do Foče

V dubnu 1992 začaly ve Foči boje. Byly postaveny barikády a kontrolní stanoviště a škola byla zavřena. Patnáctiletá bosňácká dívka z vesnice Trošanj, která později vypovídala před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) jako chráněná svědkyně 87, se spolu se svou rodinou a dalšími dvěma rodinami ukrývala v lese.

Útok na Trošanj, 3. července 1992

Srbské síly 3. července 1992 zaútočily na Trošanj a obklíčily skupinu ukrytou v lese. Muže oddělili, bili je a vyslýchali ohledně zbraní, ženy se ptali na zlato a peníze. Ozvaly se výstřely. Svědkyně 87 svého otce už nikdy nespatřila; podle ICTY byl zabit. Jeho jméno ani přesné okolnosti jeho smrti nejsou známy.

Buk Bijela

Ženy a dívky byly odvedeny do budovy v areálu Buk Bijela v Mješaji, na bývalém staveništi vodní elektrárny u silnice Brod–Miljevina. Tam byly vyslýchány a znásilňovány. Podle rozsudku ICTY svědkyni 87 vyslýchal a znásilnil Dragan Zelenović, později ji znásilnil opakovaně.

Aladža a hala Partizan

Svědkyně poté byla asi dva týdny držena ve třídě Střední školy Nikola Tesla v Aladži ve Foči a následně ve Sportovní hale Partizan. Odtud vojáci téměř každou noc odváděli ženy do domů ve městě, mimo jiné do domu u mešity Aladža a do domu u autobusového nádraží. Podle ICTY ji Dragoljub Kunarac opakovaně znásilnil. Podle svědectví ženy z haly Partizan odváděl také Gojko Janković.

Karamanova kuća v Miljevině

Asi dva měsíce byla svědkyně 87 držena v tzv. Karamanově domě v Miljevině, na jednom z míst, kde byly ženy a dívky z Foče zadržovány a vystavovány sexuálnímu násilí.

Byty ve Foči

Koncem září nebo začátkem října 1992 byla převezena do bytů ve Foči. Asi čtyři měsíce byla spolu se čtyřmi dalšími dívkami zadržována v bytě v budově Brena. Podle ICTY ji v té době znásilnil Radomir Kovač; soud odmítl jeho tvrzení, že šlo o milenecký vztah. Mezi zadrženými byla i dvanáctiletá dívka, u níž svědkyně popsala těžké známky traumatu.

Převoz do Černé Hory

Podle jejího svědectví ji a další dívku koupili dva vojáci za 500 německých marek a odvedli do bytu v oblasti Brod. Kolem poloviny února 1993 byly ženy převezeny přes hranici do Nikšiće v Černé Hoře. Musely tvrdit, že jsou Srbky, a jejich doklady byly zničeny. Podle svědectví musely v Nikšići pracovat bez mzdy a byly i nadále vystaveny násilí. Poté byly odvezeny do Podgorice a ponechány v jednom bytě. Kolem 5. dubna 1993 odešla svědkyně 87 s další dívkou do Rožaje.

Svědectví a rozsudky

Svědkyně 87 vypovídala před ICTY 4. a 5. dubna a 23. října 2000 v řízení proti Dragoljubu Kunarcovi, Radomiru Kovačovi a Zoranu Vukovićovi. Na závěr své výpovědi řekla: „Myslím, že po celý svůj život... si budu pamatovat a cítit stejnou bolest.“

ICTY 22. února 2001 uznal všechny tři vinnými ze zločinů proti lidskosti a porušování zákonů a obyčejů války. Kunarac byl odsouzen k 28 letům, Kovač k 20 letům a Vuković k 12 letům vězení. Kunarac a Kovač byli shledáni vinnými také ze znásilnění svědkyně 87. Odvolací senát 12. června 2002 zamítl odvolání a potvrdil rozsudky i tresty. Byl to první případ, v němž mezinárodní soud kvalifikoval znásilnění a sexuální zotročení jako zločiny proti lidskosti.

Dragan Zelenović byl po přiznání viny 4. dubna 2007 odsouzen před ICTY k 15 letům vězení za mučení a znásilnění jako zločiny proti lidskosti; odvolací senát trest potvrdil 31. října 2007.

Případ Gojka Jankoviće byl postoupen Soudu Bosny a Hercegoviny, který ho za zločiny proti lidskosti ve Foči pravomocně odsoudil k 34 letům vězení (prvoinstanční rozsudek 16. února 2007, druhoinstanční 19. listopadu 2007).