Anonymní bosňacká žena z vesnice vzdálené asi deset kilometrů od Foče popisuje v písemném prohlášení č. 10824/96 útok srbských sil v červenci 1992 a věznění v Buk Bijele, ve Středoškolském centru v Aladži a ve sportovní hale Partizan. Její svědectví odpovídá zjištěním Haagského tribunálu o věznění bosňackých žen, dětí a starších osob ve Foči v létě 1992. Haagský tribunál za zločiny ve Foči pravomocně odsoudil Dragoljuba Kunarace k 28 letům vězení.
Popis události · Osnovna škola „Miladin Radojević“ Kalinovik · červenec 1992 – září 1992
V létě 1992 zadržely srbské síly v Základní škole „Miladin Radojević“ v Kalinoviku stovky bosňáckých civilistů, mezi nimi téměř dvě stovky žen, dětí a starších osob z Gacka. V srpnu 1992 byli z učebny odvedeni a zavražděni Suad Hasanbegović, Sejdo Kešo a Edin Bičo, jejichž ostatky byly identifikovány v roce 2009. Za zločin ve škole Soud BiH pravomocně odsoudil Novicu Tripkoviće k osmi letům vězení.
Mustafa Kuloglija, zvaný Kula, narozený v roce 1945 ve Foči, je od června 1992 veden jako pohřešovaný ve Foči. Podle výpovědi jednoho vězně ho tři strážní odvedli o půlnoci z přeplněné místnosti KPD Foča a před odchodem požádal ostatní vězně o odpuštění slovem „Halalosum“. Poté už ho nikdo živého nespatřil.
Popis události · Foča · červen 1992 – prosinec 1992
Slovinský fotoreportér Alojz Krivograd, přezdívaný Futy, se v létě 1992 vydal do obleženého Goražde, ale ve Foči ho zajaly srbské síly. Od té doby je veden jako nezvěstný a podle dostupných poznatků byl pravděpodobně zabit u jámy Piljak na planině Maluša. Jeho tělo nebylo dosud s jistotou nalezeno.
Osobní svědectví · KP Dom Foča · 20. dubna 1992 – 23. října 1993
Chráněný svědek, kterého Soud BiH zná jen pod označením FWS-119, popsal život vězňů v KP Dom Foča, kde srbské síly od dubna 1992 do října 1994 držely nesrbské civilisty. Podle jeho výpovědi dozorci vězně vyvolávali každý večer a mnozí se nevrátili. Zástupce ředitele Savo Todović a velitel stráže Mitar Rašević byli pravomocně odsouzeni před Soudem BiH, ředitel Milorad Krnojelac před ICTY.
V létě 1992 byla patnáctiletá bosňácká dívka z jedné vesnice v opštině Foča zajata spolu s rodinou a zadržována mimo jiné ve sportovní hale Partizan, kde byla vystavena sexuálnímu násilí. Jako chráněná svědkyně 50 vypovídala v roce 2000 před Haagským tribunálem. Tribunál pravomocně odsoudil Zorana Vukovića mimo jiné za její znásilnění a Dragoljuba Kunarace za napomáhání při mučení a znásilňování.
Když válka v dubnu 1992 dorazila do Foče, bylo svědkyni 87 patnáct let. Po útoku srbských sil na Trošanj dne 3. července 1992, při němž byl zabit její otec, byla devět měsíců držena na řadě míst v opštině Foča a vystavena sexuálnímu násilí, poté byla převezena do Černé Hory. Její svědectví před Haagským tribunálem přispělo k odsouzení Dragoljuba Kunarace a Radomira Kovače v prvním případu, v němž mezinárodní soud kvalifikoval znásilnění a zotročení jako zločiny proti lidskosti.
Alen Muhić se narodil v únoru 1993 jako dítě válečného znásilnění; matka ho opustila bezprostředně po porodu a vychovali ho Muharem a Advija Muhić z Goražde. Radmilo Vuković, o němž analýza DNA prokázala, že je otcem dítěte, byl obžalován před Soudem Bosny a Hercegoviny a v prvním stupni odsouzen, avšak odvolací senát ho v roce 2008 pravomocně zprostil obžaloby. Alen dnes veřejně mluví o svém osudu a pomáhá dalším dětem narozeným z válečného znásilnění.