Anonymní bosňacká žena z vesnice vzdálené asi deset kilometrů od Foče popisuje v písemném prohlášení č. 10824/96 útok srbských sil v červenci 1992 a věznění v Buk Bijele, ve Středoškolském centru v Aladži a ve sportovní hale Partizan. Její svědectví odpovídá zjištěním Haagského tribunálu o věznění bosňackých žen, dětí a starších osob ve Foči v létě 1992. Haagský tribunál za zločiny ve Foči pravomocně odsoudil Dragoljuba Kunarace k 28 letům vězení.

Osobní svědectví · Foča · duben 1992 – duben 1993

Patnáctiletá dívka z Trošnja: devět měsíců v zajetí od Foče po Černou Horu

Když válka v dubnu 1992 dorazila do Foče, bylo svědkyni 87 patnáct let. Po útoku srbských sil na Trošanj dne 3. července 1992, při němž byl zabit její otec, byla devět měsíců držena na řadě míst v opštině Foča a vystavena sexuálnímu násilí, poté byla převezena do Černé Hory. Její svědectví před Haagským tribunálem přispělo k odsouzení Dragoljuba Kunarace a Radomira Kovače v prvním případu, v němž mezinárodní soud kvalifikoval znásilnění a zotročení jako zločiny proti lidskosti.

Biografie · Foča · 1992 – 1993

Alen Muhić: dítě narozené zeválečného znásilnění, které zaklepalo na dveře svého biologického otce

Alen Muhić se narodil v únoru 1993 jako dítě válečného znásilnění; matka ho opustila bezprostředně po porodu a vychovali ho Muharem a Advija Muhić z Goražde. Radmilo Vuković, o němž analýza DNA prokázala, že je otcem dítěte, byl obžalován před Soudem Bosny a Hercegoviny a v prvním stupni odsouzen, avšak odvolací senát ho v roce 2008 pravomocně zprostil obžaloby. Alen dnes veřejně mluví o svém osudu a pomáhá dalším dětem narozeným z válečného znásilnění.