Vlasenica 1992: ženy a dívky odváděné z tábora Sušica a z transportů

Obsazení Vlasenice a tábor Sušica

Srbské síly obsadily Vlasenicu na jaře 1992, podle portálu genocid.ba většinou během dubna, května a června. Mnoho Bosňáků z Vlasenice a okolí bylo zadržováno v táboře Sušica u Vlasenice. Podle téhož zdroje trvalo sexuální týrání zadržovaných žen v Sušici od začátku června do zhruba 15. září 1992.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) zjistil, že velitel tábora Dragan Nikolić osobně odváděl zadržované ženy z tábora nebo pomáhal při jejich odvádění s vědomím, že budou znásilněny nebo sexuálně zneužity, a že strážným, vojákům a dalším osobám umožňoval přístup k zadržovaným ženám za účelem sexuálního násilí. Podle svědectví, která uvádí genocid.ba, byly ženy z tábora odváděny po dvou nebo třech, někdy i po pěti najednou a odvážely se do okolních domů, ale také na jiná místa – do hotelu „Panorama“ ve Vlasenici, na Ribnjak u Milićů, do hotelu Drina ve Zvorniku, do Loznice a do Šekoviće. Týž zdroj uvádí, že jedna skupina žen byla více než deset dní držena v domě ve vesnici Derventa u Milićů.

Svědci před Soudem Bosny a Hercegoviny vypovídali o znásilňování třináctiletých dívek ve Vlasenici v roce 1992. Jedna chráněná svědkyně uvedla, že v červnu 1992 na ní v Sušici spáchal sexuální násilí Goran Višković, příslušník Vojenské policie VRS. Obžaloba ho viní ze znásilnění jedné ženy v první polovině června 1992.

Svědkyně pod pseudonymem SU-032 popsala ponížení, které v táboře zažila: „Cítila jsem se ponížená jako žena a matka už tím, že jsem v táboře.“

Transporty žen a dětí v červenci 1992

Podle portálu genocid.ba vojáci mezi 13. a 19. červencem 1992 při transportech žen a dětí z Vlasenice oddělovali na lokalitě Luke a na křižovatce Tišća ženy a dívky od ostatních. Svědkyně R. H. před Soudem BiH vypověděla, že vojáci po příjezdu do Luke vyčlenili mladé dívky a ženy a že se odvedené ženy nevrátily živé. Podle jejího svědectví rezervní policista Predrag Bastah vyzval vojáky, aby „rozsévali své semeno“.

Jedna matka před Soudem BiH vypověděla, že ji po 21 dnech strávených v Sušici převážel Predrag Bastah spolu s dalšími ženami nákladním vozem směrem ke Kladnju. Podle jejího svědectví srbští vojáci z transportu odvedli její třináctiletou dceru a dalších asi deset dívek. Dceru už nikdy neviděla a její ostatky nebyly nalezeny. Přeživší chlapec N. S., kterému bylo v roce 1992 téměř čtrnáct let, před soudem uvedl, že Bastah dívky, mezi nimi i dceru této svědkyně, přivedl do domu, který sloužil k mučení a znásilňování. N. S. byl podle genocid.ba v září 1992 jedním ze tří bosňáckých chlapců propuštěných ze Sušice.

Soudní procesy

Dragan Nikolić se 4. září 2003 před ICTY mimo jiné přiznal k sexuálnímu násilí jako zločinu proti lidskosti. Soud mu 18. prosince 2003 uložil trest 23 let vězení, který odvolací senát 4. února 2005 snížil na 20 let.