Svjedok O: sedmnáctiletý chlapec, který přežil popravu mezi těly zabitých mužů

Pád Srebrenice a kolona lesem

Vojska Republike Srpske (VRS) obsadila Srebrenicu 11. července 1995. Svědek O, kterému bylo tehdy teprve sedmnáct let, se vydal se svým otcem v koloně tisíců mužů, kteří se snažili projít lesy na území pod kontrolou Armije Republike Bosne i Hercegovine (ARBiH).

Slib ochrany a vzdání se

Dne 13. července se v lese z reproduktorů ozývaly nahrané výzvy ke vzdání se spolu se slibem, že se zajatci budou zacházet v souladu se Ženevskými úmluvami. Odpoledne vyšel svědek O z lesa společně se skupinou několika tisíc mužů.

Zajatci museli večer s rukama nad hlavou běžet po silnici na sever směrem k Bratuncu, střídavě nést raněné a zdravit třemi prsty autobusy, v nichž byly deportovány ženy a děti.

Nákladní vozy a škola

V noci z 13. na 14. července byli zajatci drženi na jedné mýtině a poté naloženi do přeplněných nákladních vozů. Někteří v horku omdleli; vodu nedostali.

Odpoledne 14. července byli odvezeni do několika školních učeben. Vojáci vykřikovali nacionalistická hesla a před školou se od soumraku téměř do půlnoci střílelo.

Během noci z 14. na 15. července vyváděli muže ven po dvou. Strýc svědka O odmítl jít ven s ním a od té doby ho nikdo neviděl. Svědkovi svázali ruce drátem a nákladním vozem ho vezli asi deset minut.

Poprava

V časných ranních hodinách 15. července začala střelba na místě, kde již v řadách ležela těla popravených mužů. Jeden spoluzajatec ho chtěl rozvázat, ale on to odmítl ze strachu, že ho zabije. Svědek O byl zasažen do pravé strany hrudi a do pravé paže. Ležel mezi těly a čekal na smrt, zatímco poslouchal, jak se vojáci po střelbě smějí.

Útěk

Když střelba ustala, tiše zavolal do tmy. Jeden muž mu odpověděl: „Žiju.“ Oba se plazili přes těla a vzdálili se z místa popravy. Po několika dnech bloudění lesy dorazili na území pod kontrolou ARBiH.

Svědectví v Haagu

Dne 13. dubna 2000 vypovídal svědek O jako chráněný svědek před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v procesu proti generálu Radislavu Krstićovi, náčelníku štábu a od 13. července 1995 veliteli Drinského sboru VRS. Popsal vraždění jako systematické a organizované. Uvedl, že organizátoři si svobodu nezaslouží, zatímco přímým vykonavatelům by odpustil, protože byli podle jeho slov oklamáni („because they were misled“).

Soudní senát ICTY uznal 2. srpna 2001 Radislava Krstiće vinným mimo jiné z genocidy a odsoudil ho k 46 letům vězení. Odvolací senát dne 19. dubna 2004 změnil rozsudek na napomáhání a podněcování genocidy a snížil trest na 35 let vězení. Krstić byl pravomocně odsouzen za napomáhání a podněcování genocidy, vraždy, vyhlazování a pronásledování ve Srebrenici v roce 1995.