Podle obžaloby příslušníci jednotky Škorpioni kolem 16. nebo 17. července 1995 zastřelili na Godinjskih barách u Trnova šest zajatých Bošňáků, mezi nimiž byli i dva nezletilí, Safet Fejzić a Azmir Alispahić. Jeden z příslušníků jednotky popravu natočil kamerou. Záznam mezi vojáky kolem deset let kolovala a po jeho promítnutí při procesu se Slobodanem Miloševićem v roce 2005 byli velitel Škorpionů Slobodan Medić a další v Bělehradě pravomocně odsouzeni.
Osobní svědectví · Orahovac · červenec 1995 – březen 1996
Fahrudinu Muminovićovi bylo šest, možná sedm let, když byl v červenci 1995, po pádu Srebrenice, spolu s otcem odveden na popraviště u Orahovce poblíž Zvorniku. Podle výpovědi jednoho příslušníka Zvorničke brigade VRS před Haagským tribunálem se raněný chlapec po popravě zvedl z hromady těl a byl převezen do nemocnice ve Zvorniku. Fahrudin přežil a jako dospělý svědčil před Haagským tribunálem o genocidě ve Srebrenici.
Osobní svědectví · Srebrenica · 11. července 1995 – 15. července 1995
Po pádu Srebrenice 11. července 1995 se sedmnáctiletý svědek O dne 13. července spolu s několika tisíci mužů vzdal poté, co jim bylo z reproduktorů slíbeno, že budou chráněni podle Ženevských úmluv. Za úsvitu 15. července byl postřelen na místě hromadné popravy, ale přežil mezi těly a spolu s dalším přeživším se dostal na území ARBiH. Své svědectví přednesl dne 13. dubna 2000 před ICTY v procesu proti Radislavu Krstićovi.
Biografie · Srebrenica · 6. července 1995 – 14. července 1995
Ramo Osmanović z vesnice Dobrak u Skelani přišel v červenci 1995 při ostřelování Srebrenice o mladšího syna Edina a po pádu enklávy se vydal se starším synem Nerminem lesem směrem na Tuzlu. Záběry, na nichž zajatý Ramo volá na Nermina a další muže, aby vyšli z lesa, se staly jedním z nejznámějších obrazů srebrenického genocidy; otec se synem byli zabiti a v roce 2009 byli pohřbeni v Potočarech.
Biografie · Srebrenica · 6. července 1995 – 13. července 1995
Saliha Osmanović z Dobraku u Skelani přišla v červenci 1995 v souvislosti se Srebrenicí o mladšího syna Edina, manžela Ramu a staršího syna Nermina. Ramo zůstal zachycen na záběrech, na nichž jako zajatec volá z lesa na syna. Saliha o tom svědčila před Haagským tribunálem v řízení proti Ratku Mladićovi a vrátila se do Dobraku, kde obnovila dům, který stavěla pro své syny.
Senadu Beganoviće bylo čtrnáct let, když byl v červenci 1995 po pádu Srebrenice zabit. Jeho ostatky byly nalezeny ve čtyřech případech, mezi lety 1998 a 2007, v hrobech Zeleni Jadar, Glogova a Budak, a v roce 2014 byl pohřben v Potočarech vedle otce. Jeho osud ukazuje, jak byla těla obětí přemísťována z primárních do sekundárních hrobů, aby byl zločin zakryt.
Rudolf Hren, katolík, který do Srebrenice přišel jako tříměsíční nemluvně, zmizel v červenci 1995, po pádu Srebrenice, když se s kolonou mužů probíjel lesem směrem k Tuzle. Jeho ostatky byly nalezeny v sekundárním masovém hrobě v Kamenici a identifikovány v roce 2010. Matka, manželka a dcera se rozhodly, že bude pohřben v Memoriálním centru Potočari, mezi lidmi, s nimiž žil a s nimiž zahynul.
Popis události · Omarska · 5. srpna 1992 – 6. srpna 1992
Dr. Esad Sadiković, vážený lékař z Prijedoru, byl v roce 1992 vězněn v táboře Omarska, kde podle Institutu pro výzkum genocidy Kanada nadále pomáhal vězňům jako lékař. V srpnu 1992, krátce před rozpuštěním tábora, ho odvedl dozorce a vězni vstali a poděkovali mu, jak před Haagským tribunálem vypověděl Nusret Sivac. Jeho ostatky byly podle Institutu nalezeny v jeskyni u Sanského Mostu a v roce 2007 pohřbeny v Prijedoru.
Dne 12. července 1992 bylo z věznění v bývalé diskotéce Perčin v Doboji vyvedeno asi padesát zadržovaných, kteří byli následně použiti jako živý štít. Podle soudních rozsudků bylo při tom zabito šestnáct lidí. Za vraždy na živém štítu nebyl dosud nikdo odsouzen.
Popis události · Foča · červen 1992 – prosinec 1992
Slovinský fotoreportér Alojz Krivograd, přezdívaný Futy, se v létě 1992 vydal do obleženého Goražde, ale ve Foči ho zajaly srbské síly. Od té doby je veden jako nezvěstný a podle dostupných poznatků byl pravděpodobně zabit u jámy Piljak na planině Maluša. Jeho tělo nebylo dosud s jistotou nalezeno.
Popis události · Bijeli Potok · 26. května 1992 – 8. června 1992
Dne 1. června 1992 srbské síly v Bijelém Potoku u Zvorniku oddělily bosňácké muže a chlapce z okolních vesnic od žen, dětí a starších osob a odvedly je do Technické školy v Karakaji. Zadržovaní tam umírali horkem a žízní, byli bity a poté zastřeleni, část z nich byla odvezena do Pilice a do Gerine jatek. Podle údajů agentury Anadolu bylo zabito přibližně 675 mužů a chlapců a ostatky zhruba 245 obětí nebyly dosud nalezeny.
Osobní svědectví · Omarska · květen 1992 – srpen 1992
Podle vlastního svědectví byl Drago Perković vězněn v táboře Omarska, kde mu zadržovaný lékař z Prijedoru, dr. Esad Sadiković, zvaný Eso, bez jakýchkoli prostředků vyčistil těžce zanícenou ránu na ruce. Perković přežil. Dr. Sadiković byl v srpnu 1992 z tábora odveden a zabit.