Fahrudinu Muminovićovi bylo šest, možná sedm let, když byl v červenci 1995, po pádu Srebrenice, spolu s otcem odveden na popraviště u Orahovce poblíž Zvorniku. Podle výpovědi jednoho příslušníka Zvorničke brigade VRS před Haagským tribunálem se raněný chlapec po popravě zvedl z hromady těl a byl převezen do nemocnice ve Zvorniku. Fahrudin přežil a jako dospělý svědčil před Haagským tribunálem o genocidě ve Srebrenici.
Biografie · Potočari · 11. července 1995 – 12. července 1995
Fatima Muhić se narodila v červenci 1995 v areálu bývalé továrny na akumulátory v Potočarech, kde se po pádu Srebrenice ukrývaly tisíce uprchlíků. Matka Hava ji nikdy neviděla a otec Hajrudin se nedožil toho, aby svou dceru poznal. Dítě dostalo jméno teprve před pohřbem 11. července 2013 v Potočarech, kde bylo pohřbeno jako nejmladší oběť genocidy ve Srebrenici.
Osobní svědectví · Potočari · 11. července 1995 – 13. července 1995
Poté, co Srebrenica v červenci 1995 padla, hledala žena, kterou archiv uvádí pouze pod iniciálami H. T., záchranu v Potočarech, kde sídlila základna nizozemského praporu UNPROFOR. Podle jejího svědectví ji tam vojáci VRS znásilnili a muži z její rodiny byli zabiti při pokusu dostat se lesem na území pod kontrolou ARBiH. O tom, co přežila, dokázala mluvit až po mnoha letech.
Biografie · Potočari · 11. července 1995 – 13. července 1995
Když v červenci 1995 padla Srebrenica, vyhledala rodina Salihović ze Skejićů ochranu u základny OSN v Potočarech. Mladšího bratra matka zachránila tím, že ho ukryla v autobuse, osmnáctiletého Abdulaha však zadrželi a zabili; jeho neúplné ostatky byly identifikovány v roce 2008. Jeho sestra Almasa Salihović dnes jako mluvčí Memoriálního centra Srebrenica–Potočari vypovídá o osudu obětí.
Osobní svědectví · Potočari · 11. července 1995 – 13. července 1995
Když 11. července 1995 padla Srebrenica, vydala se Mirsada Malagić s nejmladším synem a tchánem k základně OSN v Potočarech, zatímco její manžel Salko a syn Admir se vydali lesem. Manžela, oba syny, tchána, dva švagry a ještě jednoho mladíka z rodiny už nikdy neuviděla. Před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii vypovídala v roce 2000 v případu proti Radislavu Krstićovi.
Osobní svědectví · Srebrenica · 11. července 1995 – 15. července 1995
Po pádu Srebrenice 11. července 1995 se sedmnáctiletý svědek O dne 13. července spolu s několika tisíci mužů vzdal poté, co jim bylo z reproduktorů slíbeno, že budou chráněni podle Ženevských úmluv. Za úsvitu 15. července byl postřelen na místě hromadné popravy, ale přežil mezi těly a spolu s dalším přeživším se dostal na území ARBiH. Své svědectví přednesl dne 13. dubna 2000 před ICTY v procesu proti Radislavu Krstićovi.
Biografie · Srebrenica · 6. července 1995 – 13. července 1995
Saliha Osmanović z Dobraku u Skelani přišla v červenci 1995 v souvislosti se Srebrenicí o mladšího syna Edina, manžela Ramu a staršího syna Nermina. Ramo zůstal zachycen na záběrech, na nichž jako zajatec volá z lesa na syna. Saliha o tom svědčila před Haagským tribunálem v řízení proti Ratku Mladićovi a vrátila se do Dobraku, kde obnovila dům, který stavěla pro své syny.
Biografie · Srebrenica · 6. července 1995 – 14. července 1995
Ramo Osmanović z vesnice Dobrak u Skelani přišel v červenci 1995 při ostřelování Srebrenice o mladšího syna Edina a po pádu enklávy se vydal se starším synem Nerminem lesem směrem na Tuzlu. Záběry, na nichž zajatý Ramo volá na Nermina a další muže, aby vyšli z lesa, se staly jedním z nejznámějších obrazů srebrenického genocidy; otec se synem byli zabiti a v roce 2009 byli pohřbeni v Potočarech.
Ramiz Nukić přežil v červenci 1995 průlom kolony ze Srebrenice směrem na Tuzlu, při němž byli zabiti jeho otec a dva bratři. Po návratu do vylidněné vesnice u Kamenice více než dvacet let procházel lesy a zaminované stezky a nacházel ostatky zavražděných, aby rodiny mohly pohřbít své nejbližší. Zemřel 8. listopadu 2022 ve věku 63 let.
Senadu Beganoviće bylo čtrnáct let, když byl v červenci 1995 po pádu Srebrenice zabit. Jeho ostatky byly nalezeny ve čtyřech případech, mezi lety 1998 a 2007, v hrobech Zeleni Jadar, Glogova a Budak, a v roce 2014 byl pohřben v Potočarech vedle otce. Jeho osud ukazuje, jak byla těla obětí přemísťována z primárních do sekundárních hrobů, aby byl zločin zakryt.
Rudolf Hren, katolík, který do Srebrenice přišel jako tříměsíční nemluvně, zmizel v červenci 1995, po pádu Srebrenice, když se s kolonou mužů probíjel lesem směrem k Tuzle. Jeho ostatky byly nalezeny v sekundárním masovém hrobě v Kamenici a identifikovány v roce 2010. Matka, manželka a dcera se rozhodly, že bude pohřben v Memoriálním centru Potočari, mezi lidmi, s nimiž žil a s nimiž zahynul.
Dne 27. června 1992 skupina Milana Lukiće nahnala přibližně 70 bosňáckých civilistů, převážně žen a dětí, do domu Mehy Aljiće na Bikavci ve Višegradu a podpálila jej. Podle rozsudku ICTY bylo zabito nejméně 60 lidí, podle bosenských institucí 72. Mezi nimi byli malý Ensar Tufekčić a jeho pětiletá sestra Elma.
Hasan Tufekčić, vrátný a partyzán z Višegradu, podle rodinného vyprávění přišel v roce 1942 o svou první manželku a deset dětí a po jeho smrti v roce 1984 si Višegrad v roce 1992 vyžádal jeho druhou manželku Hašu a podle médií také tři děti z druhého manželství. Jeho dceru Hajru Korić zabil Milan Lukić, kterého Haagský tribunál pravomocně odsoudil k doživotnímu vězení.