Fatima Muhić: dítě narozené v Potočarech, nejmladší pohřbená oběť Srebrenice

Narození v Potočarech

V červenci 1995, po pádu Srebrenice, se tisíce vyhnaných lidí uchýlily do Potočar, do areálu bývalé továrny na akumulátory, kde sídlila základna nizozemského praporu UNPROFOR (Dutchbat). Mezi nimi byla i Hava Muhić z Trubari u Srebrenice. V těchto dnech tam porodila děvčátko.

Zdroje se v údaji o datu narození liší. Podle reportáže Rádia Svobodná Evropa, zveřejněné v den pohřbu 11. července 2013, se dítě narodilo 11. července 1995. Podle textu na portálu genocid.ba se narodilo 12. července 1995 na základně UNPROFOR v Potočarech.

Dítě, které matka nespatřila

Hava Muhić uvedla, že jí řekli, že se dítě narodilo mrtvé. Děvčátko jí neukázali, ale odnesli je, aby bylo pohřbeno. „Porodila jsem mrtvé dítě,“ řekla Hava Muhić. Okolnosti smrti dítěte nebyly objasněny: zatímco matce bylo řečeno, že se dítě narodilo mrtvé, literární text zveřejněný na portálu genocid.ba uvádí, že děvčátko bylo zabito několik hodin po narození.

Podle téhož textu na portálu genocid.ba byly ostatky dítěte nalezeny v hromadném hrobě 10. prosince 2012. Reportáž Rádia Svobodná Evropa neuvádí, kde byly ostatky nalezeny.

Rodina z Trubari

Otec Hajrudin Muhić svou dceru nikdy nespatřil. Je pohřben v Memoriálním centru Potočari, podle údajů z roku 2013 zhruba dva roky předtím. Kdy a kde zahynul, zdroje neuvádějí.

Havin bratr Zahid Hasanović popsal, jak byla rodina Muhić z Trubari téměř zcela zničena – z jednoho domu je podle jeho slov pět hrobů.

Jméno a pohřeb

Děvčátko bylo 11. července 2013 pohřbeno v Memoriálním centru Potočari spolu s dalšími 408 identifikovanými oběťmi jako nejmladší oběť genocidy ve Srebrenici. Jméno Fatima mu dal organizační výbor pohřbu. Hava Muhić, která dnes žije ve Francii, se o jménu dozvěděla od novináře a souhlasila s ním.

Hlas, který dala literatura

V roce 2019 napsal sedmnáctiletý středoškolák Anes Berbić ze Sanskog Mostu literární text, v němž Fatima mluví v první osobě; na něm je založen i článek na portálu genocid.ba. V první, vymyšlené části příběhu je Fatima čtyřiadvacetiletá studentka filozofie v Sarajevu, která se po poslední zkoušce vrací autobusem domů do Srebrenice, aby překvapila rodiče – najde však tiché ulice, sousedé se neozývají a dveře domu jsou odemčené. Pak příběh odhalí, že vypravěčka nikdy nedospěla a že je to děvčátko, kterému matka nestihla dát jméno a jehož život nikdy nemohl začít. Text končí prosbou, aby na ni nezapomněli, protože zapomenout na ni znamená zapomenout na Srebrenicu: „Moji drazí, nezapomínejte na mě, prosím vás při Alláhu.“