V září 1995, několik týdnů před koncem války, když se srbské síly stahovaly ze Sanskog Mostu, zadržovali příslušníci Srpska dobrovoljačka garda (Srbské dobrovolnické gardy) desítky bošňáckých civilistů v kotelně hotelu Sanus a poté zabili jedenáct mužů v Trnovi a 65 lidí v Sasině. Žádný z bezprostředních pachatelů nebyl dosud potrestán; pravomocně byli odsouzeni pouze Jovica Stanišić a Franko Simatović, činitelé Služby državne bezbjednosti Srbije (Služby státní bezpečnosti Srbska).
Biografie · Potočari · 11. července 1995 – 12. července 1995
Fatima Muhić se narodila v červenci 1995 v areálu bývalé továrny na akumulátory v Potočarech, kde se po pádu Srebrenice ukrývaly tisíce uprchlíků. Matka Hava ji nikdy neviděla a otec Hajrudin se nedožil toho, aby svou dceru poznal. Dítě dostalo jméno teprve před pohřbem 11. července 2013 v Potočarech, kde bylo pohřbeno jako nejmladší oběť genocidy ve Srebrenici.
Popis události · Omarska · 5. srpna 1992 – 6. srpna 1992
Dr. Esad Sadiković, vážený lékař z Prijedoru, byl v roce 1992 vězněn v táboře Omarska, kde podle Institutu pro výzkum genocidy Kanada nadále pomáhal vězňům jako lékař. V srpnu 1992, krátce před rozpuštěním tábora, ho odvedl dozorce a vězni vstali a poděkovali mu, jak před Haagským tribunálem vypověděl Nusret Sivac. Jeho ostatky byly podle Institutu nalezeny v jeskyni u Sanského Mostu a v roce 2007 pohřbeny v Prijedoru.
Fikret Hodžić, kulturista, který byl patnáct let po sobě mistrem Jugoslávie a zakladatel prvního kulturistického klubu v Bosně a Hercegovině, byl zavražděn 9. července 1992 v Trnopolju. Srbští vojáci toho dne odvedli jeho rodinu a podle svědectví jeho manželky Suady zastřelil Fikreta mladík, který u něj dříve trénoval. Jeho ostatky byly nalezeny v hromadném hrobě v roce 2009 a pohřben byl sedmnáct let po své smrti.
Popis události · Briševo · květen 1992 – listopad 1992
V červenci 1992 zaútočily síly Vojska Republike Srpske na Briševo, vesnici s převážně chorvatským obyvatelstvem v opštině Prijedor, a zabily více než šedesát civilistů; prameny uvádějí 61 až 68 zabitých. Domy a katolický kostel byly zničeny, mnoho mužů bylo odvlečeno do logorů a přeživší byli vyhnáni. Teprve v roce 2023 podala Prokuratura BiH obžalobu proti pěti bývalým velitelům a představitelům srbských sil.
Osobní svědectví · Omarska · květen 1992 – srpen 1992
Podle vlastního svědectví byl Drago Perković vězněn v táboře Omarska, kde mu zadržovaný lékař z Prijedoru, dr. Esad Sadiković, zvaný Eso, bez jakýchkoli prostředků vyčistil těžce zanícenou ránu na ruce. Perković přežil. Dr. Sadiković byl v srpnu 1992 z tábora odveden a zabit.
Muhamed Čehajić, profesor a svobodně zvolený předseda Skupštiny opštiny Prijedor, byl 30. dubna 1992 odvolán, když v městě převzaly moc srbské síly, a jeho místo zaujal Milomir Stakić. V květnu 1992 byl zatčen, držen v táborech Keraterm a Omarska a po konci července 1992 se již nevrátil. Z tábora poslal rodině dopis, v němž prosí, aby se jeho syn učil.
Podle Amora Mašoviće člověk, který v roce 1992 v Prijedoru sbíral těla zabitých, léta nemohl spát a poté ukázal vyšetřovatelům polohu masového hrobu v Tomašici. Při exhumaci v roce 2013 byly nalezeny ostatky stovek obětí z opštiny Prijedor. Důkazy z Tomašice byly v roce 2015 předloženy v procesu proti Ratku Mladićovi v Haagu.