Poslední dopis profesora Muhameda Čehajiće

Profesor a předseda opštiny

Muhamed Čehajić byl středoškolský profesor srbochorvatského jazyka a filozofie. Podle genocid.ba se narodil v Sanskom Mostu. Dne 4. ledna 1991 byl jako kandidát SDA zvolen předsedou Skupštiny opštiny Prijedor. Jeho zástupcem byl Milomir Stakić ze SDS.

Jeho manželka Minka Čehajić, pediatrička a zástupkyně ředitele prijedorské nemocnice, ho popisovala jako skromného a rozvážného člověka. O jejich společném životě později řekla: „Nas dvoje smo jedno drugom bili dovoljni.“ (Byli jsme si navzájem dostačující.) Měli syna Amira a dceru Amiru.

Převzetí moci 30. dubna 1992

Ve velmi časných ranních hodinách 30. dubna 1992 převzaly srbské síly v Prijedoru moc. Čehajić toho rána obdržel dopis, v němž mu bylo oznámeno, že již není předsedou opštiny. Milomir Stakić, jeho dosavadní zástupce, zaujal jeho místo i jeho kancelář. Čehajić a další představitelé legální moci nebyli vpuštěni do budovy opštiny a vrátili se domů. Podle výpovědi jednoho svědka před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Čehajić oznámil, že se státnímu převratu postaví nenásilným odporem podle vzoru Gándhího.

Zatčení

Muhamed Čehajić byl zadržen v květnu 1992. Podle výpovědi jeho manželky se tak stalo 23. května odpoledne: byl odveden z domova na policejní stanici k výslechu a už nebyl propuštěn. Minka ho, jak vypověděla, naposledy navštívila 25. května. Byl srdečně nemocný a odmítl brýle, které mu přinesla. Po zatčení policie podle genocid.ba prohledala byt a odnesla jeho dokumenty a rodinné fotografie.

Keraterm a Omarska

Čehajić byl nejprve držen v táboře Keraterm a poté v táboře Omarska. Z tábora napsal rodině dopis, podle genocid.ba datovaný 9. června 1992. V něm prosí, aby se jeho syn učil, a píše, že ho miluje víc než sebe. Podle slov Minky Čehajić dopis z Omarsky vynesl jeden mladík z Prijedoru. K ní se dostal až v září 1992, krátce předtím, než Prijedor opustila.

Po konci července 1992 se Muhamed Čehajić z Omarsky nevrátil.

Před soudem v Haagu

Minka Čehajić vypovídala před ICTY ve dnech 14. až 16. května 2002 v případu proti Milomiru Stakićovi. Soud uznal Stakiće 31. července 2003 vinným. Příčinu smrti Čehajiće soud nepovažoval za prokázanou nade vší rozumnou pochybnost, ale s ohledem na jeho narušené zdraví a podmínky zadržování označil jeho osud za „zjevně předvídatelný“. Odvolací senát ICTY potvrdil 22. března 2006 Stakićův odsuzující rozsudek a uložil mu trest 40 let vězení.