Poté, co Srebrenica v červenci 1995 padla, hledala žena, kterou archiv uvádí pouze pod iniciálami H. T., záchranu v Potočarech, kde sídlila základna nizozemského praporu UNPROFOR. Podle jejího svědectví ji tam vojáci VRS znásilnili a muži z její rodiny byli zabiti při pokusu dostat se lesem na území pod kontrolou ARBiH. O tom, co přežila, dokázala mluvit až po mnoha letech.
Osobní svědectví · Srebrenica · 11. července 1995 – 15. července 1995
Po pádu Srebrenice 11. července 1995 se sedmnáctiletý svědek O dne 13. července spolu s několika tisíci mužů vzdal poté, co jim bylo z reproduktorů slíbeno, že budou chráněni podle Ženevských úmluv. Za úsvitu 15. července byl postřelen na místě hromadné popravy, ale přežil mezi těly a spolu s dalším přeživším se dostal na území ARBiH. Své svědectví přednesl dne 13. dubna 2000 před ICTY v procesu proti Radislavu Krstićovi.
Popis události · Školsko igralište osnovne i srednje škole u Srebrenici · 12. dubna 1993
Dne 12. dubna 1993 dopadly granáty vypálené z postavení Vojska Republike Srpske na školní hřiště v obležené Srebrenici, kde se konal fotbalový turnaj a kde se shromáždily převážně děti a mladí lidé. Podle oficiálních údajů bylo na místě zabito 74 bosňáckých civilistů a celkový počet obětí se uvádí až 105. Oficiální vyšetřování nebylo nikdy provedeno a za útok nebyl dosud nikdo souzen.
Brzy ráno 10. července 1992 zaútočili příslušníci 17. lehké pěší brigády VRS a policie na vesnici Biljani v opštině Ključ a během jediného dne zabili podle různých zdrojů 258 až 264 bosňáckých civilistů. Těla byla odvezena do masových hrobů a zločin vyšel najevo až po osvobození Ključe v září 1995. Za masakr byl pravomocně odsouzen pouze velitel roty Marko Samardžija, a to nikoli za vraždy, nýbrž za protiprávní věznění civilistů.
Osobní svědectví · Osnovna škola „Vuk Karadžić“ u Bratuncu · 9. května 1992 – 16. května 1992
Podle svědectví chlapce z Cerovce v oblasti Hranča srbské síly 9. května 1992 napadly jeho vesnici a on byl spolu s dalšími bosňáckými muži odvlečen do tělocvičny základní školy „Vuk Karadžić“ v Bratuncu, kde byli zadržení biti a zabíjeni. Přeživší byli po třech dnech převezeni do tábora na Palech a 16. května 1992 přešli na území pod kontrolou ARBiH u Ilijaše.
Historie jednotky · Gacko · duben 1992 – listopad 1992
Na jaře a v létě 1992 byli Bošňáci z opštiny Gacko vystaveni zastrašování, věznění, zabíjení a násilnému vyhnání, přičemž ženy, děti a starší lidé odcházeli do sousedních opštin a až do Makedonie. Část vyhnaných mužů se probila do Mostaru, kde byl 26. srpna 1992 vytvořen Samostalni gatački bataljon „Šargan“, který se poté stal součástí 4. sboru Armije RBiH a později 49. lehké brigády.