Krvavé hřiště ve Srebrenici: granáty mezi dětmi, 12. dubna 1993

Město plné uprchlíků

Na jaře 1993 byla Srebrenica jediným územím v okolí, které ovládala Armija Republike Bosne i Hercegovine (ARBiH). Cerska a Konjević Polje již padly a do města vstoupily jednotky Organizace spojených národů. Město, které mělo před válkou asi 7 000 obyvatel, nyní přijímalo více než 30 000 lidí. Ve škole vedle hřiště byli ubytováni uprchlíci z okolních opštin.

V dubnu se ve městě mluvilo o příměří a demilitarizaci. Po měsících strachu se do Srebrenice vracel zlomek každodenního života a mladí lidé se scházeli na fotbalových turnajích.

Útok na hřiště

Dne 12. dubna 1993 odpoledne dopadly na hřiště před základní a střední školou ve Srebrenici granáty vypálené z postavení Vojska Republike Srpske (VRS). Podle zprávy Helsinki Watch zasáhla palba hřiště kolem 15. hodiny. Na hřišti byly v tu chvíli převážně děti a mladí lidé.

Zdroje se liší i v počtu granátů: podle oficiálního údaje dopadly čtyři, jiné zdroje uvádějí tři, šest nebo sedm.

Počet obětí

Podle oficiálních údajů bylo na místě zabito 74 bosňáckých civilistů a asi 100 lidí, většinou mladých, bylo zraněno. Podle N1 a Detektoru mnozí zranění zemřeli na cestě do nemocnice nebo přímo v nemocnici, proto se celkový počet obětí uvádí jako 105. Naser Orić, velitel ARBiH ve Srebrenici, uvádí ve své knize „Srebrenica svjedoči i optužuje“ vlastní údaje o útoku a lékař ARBiH Nedret Mujkanović poskytl v roce 1993 své údaje o obětech listu The New York Times. Jejich čísla se od oficiálních liší. Určení přesného počtu dále komplikuje skutečnost, že dokumentace srebrenického zdravotního střediska byla zničena v červenci 1995.

Mezi zabitými byli devatenáctiletý Hidajet Begić ze Srebrenice a Fikreta Ibrahimović.

Svědectví přeživších

Podle svědectví Mirzy Ibrahimoviće, kterému tehdy bylo 12 let, roztrhla exploze před jeho očima chlapce vedle něj. Někdo vykřikl „Bježi“ a on se ukryl ve sklepě.

Hasan Hasanović, tehdy nezletilý, byl při útoku zraněn. Exploze ho nakrátko připravila o vědomí a poté utekl do nedalekého domu. „Suddenly, four meters in front of me on this playground, an explosion“ („Náhle, čtyři metry přede mnou na tomto hřišti, exploze“), vzpomínal později. Podle jeho slov navštívil téhož dne Srebrenicu francouzský generál Philippe Morillon.

Raněné přiváželi do válečné nemocnice. Podle svědectví lékaře Avdy Hasanovićs se tam operovalo bez anestezie, nástrojů, krve a léků a amputace se prováděly pilou dezinfikovanou rakijí.

Bez odpovědnosti

Čtyři dny po útoku, 16. dubna 1993, prohlásila Organizace spojených národů Srebrenicu za chráněnou zónu.

Původní obžaloba Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) proti Radovanu Karadžićovi a Ratku Mladićovi, podaná 24. července 1995, uvedla ostřelování hřiště ve Srebrenici dne 12. dubna 1993 mezi útoky na shromážděné civilisty, a to s 15 oběťmi. Konkrétní pachatelé útoku nebyli nikdy identifikováni, oficiální vyšetřování nebylo nikdy provedeno a za tento zločin nebyl nikdo souzen. „No one has answered for the crime as yet“ („Za tento zločin zatím nikdo neodpovídal“), prohlásil v roce 2023 místostarosta opštiny Srebrenica Hamdija Fejzić.

Vzpomínka

Každého 12. dubna pořádají Majke Srebrenice pietní akt u hřiště, na němž stojí pamětní deska.