Vyhnaní z Gacka bránili Mostar: Samostalni gatački bataljon „Šargan“

Jaro 1992 v Gacku

Pro Bošňáky z Gacka začal rok 1992 uzavíráním cest. Srbští záložníci, policie a příslušníci srbské Teritorijalne odbrane postavili již na začátku roku barikády a kontrolní stanoviště, na nichž byli Bošňáci zastavováni a týráni. Podle zjištění Haagského tribunálu „Bijeli orlovi“ spolu s místními jednotkami JNA hlídkovali v Gacku, bili Bošňáky, rabovali jejich majetek a ostřelovali bošňácké vesnice a mešitu.

Podle svědectví Sanela Idrizoviće začalo v noci z 29. na 30. dubna 1992 ničení majetku a útoky na Bošňáky v Gacku, Kuli Fazlagića, Boraču a Gračanici.

Od dubna 1992 byli zadržovaní Bošňáci a Chorvaté drženi nejméně na šesti místech: na poště v Avtovacu, v budově SJB Gacko, v kasárnách v Avtovacu, v Kuli Fazlagića, v tepelné elektrárně a v hotelu u elektrárny. V červenci 1992 srbské síly vyhodily do vzduchu městskou mešitu v Gacku.

Vyhnání

V červnu a v červenci 1992 opustil opštinu velký počet Bošňáků a Chorvatů. Ženy, děti a starší lidé byli přemístěni do okolních opštin nebo do Makedonie. Bošňáci byli násilně vysídleni, jejich majetek byl vyrabován a náboženské objekty zničeny. Podle soudních zjištění, která uvádí portál Stav.ba, jde přibližně o 800 žen a dětí a v létě 1992 bylo v opštině Gacko zabito 137 Muslimů, většinou žen, dětí a starších lidí.

Podle svědectví Sanela Idrizoviće přešla do Černé Hory kolona více než 1 100 civilistů z Gacka – žen, dětí a starších lidí – a přes Černou Horu do Makedonie odešlo celkem více než 6 500 lidí z východní Hercegoviny a části východní Bosny.

Solidarita hostitelů

Idrizović ve svém svědectví zvlášť zdůrazňuje pomoc, které se vyhnaným dostalo na cestě. Obyvatelé v Černé Hoře – v Plavu, Gusinju, Petnjici a Rožajích – i v Makedonii – ve Studeničanech u Skopje, v Gostivaru a v Tetovu – jim otevřeli své domovy a mešity. Do Makedonie dorazilo v roce 1992 asi 32 000 uprchlíků z Bosny a Hercegoviny; většina z nich žila v soukromých domech v okolí Skopje a v oblasti Pologu, v Tetovu a Gostivaru.

Návrat do Bosny

Muži z Gacka se své země nevzdali. Podle svědectví Sanela Idrizoviće se, ačkoli mohli odejít do evropských zemí a do Švédska, vrátili do Bosny přes pět různých států. Podle jiného zdroje se část mladých mužů z Gacka probila přes hory, přes Stolac a Bileću, do Mostaru. Je možné, že oba popisy hovoří o různých skupinách.

V Mostaru se nejprve připojili k jednotkám HVO, které tehdy spolupracovaly s Armijí RBiH, a tam byli vycvičeni a vyzbrojeni. Skupina, kterou vedli Enver Vasić „Pinjo“ a Džemal Jugo „Kemo“, se pokusila prorazit nepřátelské linie směrem ke Gacku a evakuovat posledních více než 270 civilistů z Kuly Fazlagića a okolních hor.

Prapor „Šargan“

Rozkazem Vrhovne komande Armije RBiH byl 26. srpna 1992 v Mostaru vytvořen Samostalni gatački bataljon „Šargan“ – jednotka vyhnanců, kteří se postavili na obranu města, jež se pro ně stalo novým domovem. Prvním velitelem praporu byl Safet Grebović, po něm Omer Grebović. Po útoku HV a HVO na Mostar převzal velení Suad Džanković.