Osobní svědectví · Trnopolje · 29. dubna 1992 – 30. září 1992
„Umrite tamo“: lékař Idriz Merdžanić v Kozarci a v táboře Trnopolje
Bosňácký lékař Idriz Merdžanić z Prijedoru ošetřoval v roce 1992 raněné civilisty během útoku srbských sil na Kozarac a poté vězně v táboře Trnopolje, kde spolu s personálem ambulance tajně dokumentoval zranění vězňů. Tábor opustil mezi posledními 30. září 1992. O deset let později vypovídal před ICTY v řízení proti Milomiru Stakićovi, který byl pravomocně odsouzen k 40 letům vězení.
Kde a kdy
Prijedor
- Datum
- 29. dubna 1992 – 30. září 1992
- Místo
- Prijedor, Omarska
- Souřadnice
- 44.98° N · 16.71° E
Převzetí moci v Prijedoru
Idriz Merdžanić byl v roce 1992 třiatřicetiletým bosňáckým lékařem z Prijedoru. V noci z 29. na 30. dubna 1992 převzaly srbské síly v Prijedoru moc: obsadily klíčové budovy ve městě a zřídily kontrolní stanoviště.
Útok na Kozarac
Kolem poledne 24. května 1992 zaútočily srbské síly na Kozarac. Útok trval dva dny. Merdžanić tehdy pracoval v místní ambulanci a ošetřoval civilisty zraněné při ostřelování.
Mezi raněnými byly i dvě děti. Merdžanić požadoval, aby byly převezeny k léčení, ale to mu bylo odepřeno. Podle jeho výpovědi mu příslušník srbských sil odpověděl: „Umrite tamo.“ Podle jiného záznamu téže výpovědi zněla odpověď tak, že všechny balije mají tam zemřít.
Zajetí po kapitulaci
Po kapitulaci Kozarce 26. května 1992 srbští vojáci zajali Merdžaniće a jeho kolegy. Zdravotnický materiál z ambulance byl naložen na nákladní vůz s označením JNA.
Tábor Trnopolje
Merdžanić byl odvezen do tábora Trnopolje. Muži byli většinou zadržováni v budově školy, ženy a děti v domě místního společenství. Tábor byl oplocený a střežený. Vedení tábora zpočátku nedávalo jídlo, došla voda a hygienické podmínky se zhroutily.
V červnu a červenci 1992 Merdžanić v táborové ambulanci léčil zbité vězně. Jedna místnost ambulance byla využívána k výslechům a bití. Ošetřoval také ženy, které byly v táboře znásilněny, a některé z nich poslal na gynekologické oddělení nemocnice v Prijedoru.
Zachované důkazy
Personál ambulance tajně fotografoval zranění vězňů, aby mohly být zločiny jednoho dne prokázány. V srpnu 1992, kdy tábor navštívil britský televizní štáb, předal Merdžanić novinářům film s těmito fotografiemi. Dvě fotografie byly později v řízení proti Milomiru Stakićovi přijaty jako důkazní předměty S321-7 a S321-14; fotografie S321-7 zachycuje zranění Nedžada Jakupoviće.
Mezinárodní výbor Červeného kříže navštívil tábor 15. srpna 1992 a poté zajistil dodávky jídla.
Podle odhadu Merdžanićе bylo v Trnopolju zabito asi 200 mužů a další zemřeli z nedostatku léků. Podle jeho výpovědi byl jeho kolega, lékař Jusuf Pašić, odvezen do Omarske a zabit.
Odchod z tábora
Merdžanić opustil Trnopolje mezi posledními, 30. září 1992, a dostal se do uprchlického tábora v Karlovci v Chorvatsku.
Svědectví v Haagu
O deset let později, 10. a 11. září 2002, vypovídal Merdžanić před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v řízení proti Milomiru Stakićovi, předsedovi krizového štábu opštiny Prijedor. Tribunál odsoudil Stakiće, mimo jiné za zločiny v Kozarci a Trnopolju, k 40 letům vězení. V listopadu 2011 vypovídal Merdžanić také v řízení proti Radovanu Karadžićovi.