Otec, kterého donutili přivést vlastního syna: Mehmed Alić v Omarské

Kamičani před válkou

Mehmed Alić byl zemědělec z vesnice Kamičani v opštině Prijedor. Na jaře 1992 mu bylo 69 let. Měl dva dospělé syny: Envera, kterému bylo v době Omarské 44 let, a Ekrema, kterému bylo v roce 1992 37 let. Rodinu Tadićových z Kozarce znal dobře. Duško Tadić, zvaný „Dule“, předseda místní organizace Srpské demokratické strany (SDS) v Kozarci, vyrůstal s jeho syny.

Útok na Kozarac a Trnopolje

Dne 24. května 1992 zaútočily na Kozarac srbské síly; útoku předcházelo dělostřelecké ostřelování. Zhruba o dva dny později, kolem 26. května, se Mehmed Alić vydal s rodinou směrem ke Kozarci, aby se vzdali. U Limenky byli muži odděleni od žen a dětí. Starší lidé, mezi nimi i Mehmed Alić, byli odvezeni do Trnopolje, kde rodina pobývala v domě s přibližně 50 lidmi.

V Trnopolji se Mehmed Alić dozvěděl, že jeho syn Ekrem byl zabit. Okolnosti, místo a datum Ekremovy smrti nejsou známy.

Aby uživil rodinu, chodil Mehmed Alić podle svého svědectví opakovaně do Kamičanů pro jídlo. Na těchto cestách podle své výpovědi viděl vypálené domy a mrtvé místní obyvatele.

Zajetí a Omarska

Dne 10. června 1992, když hledal jídlo poblíž své vesnice, ho zajali srbští vojáci a odvezli do tábora Omarska. Podle jeho svědectví byl po příjezdu spolu s dalšími zadržovanými postaven ke zdi a zbit.

Čtyři dny a tři noci strávil pod širým nebem na betonové ploše, které zadržovaní říkali „pista“. Poté byl přemístěn do místnosti číslo 15 v hangáru. Tam spatřil syna Envera.

Enver

V červnu 1992 vojáci donutili Mehmeda Aliće, aby našel syna Envera; když váhal, vyhrožovali mu. V hangáru podle svého svědectví viděl zakrváceného zadržovaného Emira Karabašiće a sám dostal ránu pažbou a bodnutí nožem do hlavy, po kterém mu zůstala jizva.

Poté co Envera našel, začali ho strážci v hangáru bít. Otec poslouchal, jak jeho syna bijí. Živého ho už nikdy neviděl. Svou bolest vyjádřil slovy, která později zopakoval i před soudem: „They have killed my son“ („Zabili mi syna“).

ICTY zjistil, že Duško Tadić byl v hangáru přítomen, když byl Enver Alić vyvolán a napaden. Soud nevydal výslovné zjištění o smrti Envera Aliće; dodnes není známo, zda byly ostatky Envera a Ekrema Alićových nalezeny a identifikovány.

Manjača a propuštění

Dne 6. srpna 1992 byl Mehmed Alić z Omarské převezen do tábora Manjača. Propuštěn byl 26. srpna 1992.

Svědectví v Haagu

Od 23. do 24. července 1996 vypovídal Mehmed Alić před ICTY v řízení proti Dušku Tadićovi. Dne 7. května 1997 tribunál uznal Tadiće vinným mimo jiné z bití zadržovaných v hangáru Omarské, včetně Emira Karabašiće a Envera Aliće. Odvolací senát ICTY mu 26. ledna 2000 uložil konečný trest 20 let vězení. Tadić byl odsouzen za účast na bití, nikoli za vraždu Envera Aliće.