Anto Tomić, bosenský Chorvat z Ljubije, prošel v létě 1992 tábory Keraterm, Omarska a Trnopolje na území Prijedoru. V Trnopolju slyšel dvě protichůdné verze smrti Milana Ćurguze „Krivého“, muže, který zadržovaným z Ljubije nosil jídlo a vzkazy, a obě později zopakoval před Haagským tribunálem.
Fikret Hodžić, kulturista, který byl patnáct let po sobě mistrem Jugoslávie a zakladatel prvního kulturistického klubu v Bosně a Hercegovině, byl zavražděn 9. července 1992 v Trnopolju. Srbští vojáci toho dne odvedli jeho rodinu a podle svědectví jeho manželky Suady zastřelil Fikreta mladík, který u něj dříve trénoval. Jeho ostatky byly nalezeny v hromadném hrobě v roce 2009 a pohřben byl sedmnáct let po své smrti.
Ante Tomić, bosenský Chorvat a horník z Ljubije, byl v roce 1992 vězněn v táborech Keraterm, Omarska a Trnopolje. Podle jeho svědectví ho jedné červencové noci v Omarské zbila skupina osmi strážců, když se pokoušel načepovat kbelík vody. Přežil a v roce 2001 vypovídal před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY).
Osobní svědectví · Omarska · červen 1992 – srpen 1992
Ante Tomić z Ljubije, bývalý zaměstnanec dolu Omarska, byl zatčen počátkem června 1992 a prošel tábory Keraterm, Omarska a Trnopolje. Podle jeho svědectví ho poslední noc v Omarské zbili mladší bratr velitele Miroslava Kvočky a další stráže a v táboře se díval, jak umírají jeho spoluvězni. Po válce žije v Hamburku, píše o táboře a svědčí.
Popis události · Briševo · květen 1992 – listopad 1992
V červenci 1992 zaútočily síly Vojska Republike Srpske na Briševo, vesnici s převážně chorvatským obyvatelstvem v opštině Prijedor, a zabily více než šedesát civilistů; prameny uvádějí 61 až 68 zabitých. Domy a katolický kostel byly zničeny, mnoho mužů bylo odvlečeno do logorů a přeživší byli vyhnáni. Teprve v roce 2023 podala Prokuratura BiH obžalobu proti pěti bývalým velitelům a představitelům srbských sil.
Osobní svědectví · Omarska · 24. května 1992 – 26. srpna 1992
Mehmed Alić, 69letý zemědělec z Kamičanů u Kozarce, přežil v roce 1992 tábory Trnopolje, Omarska a Manjača. V Omarské ho strážci donutili najít a přivést syna Envera, kterého poté v hangáru zbili; živého ho už nikdy neviděl. Za účast na bití zadržovaných v hangáru, včetně Envera Aliće, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) pravomocně odsoudil Duška Tadiće.
Popis události · Omarska · květen 1992 – srpen 1992
V táboře Omarska bylo v roce 1992 mezi více než 3 334 zadržovanými asi třicet šest žen, z nichž mnohé byly známými osobnostmi místního veřejného života v Prijedoru. Pět z nich tábor nepřežilo. Dvě přeživší, bývalá soudkyně a právnička z Prijedoru, po útěku do Chorvatska shromažďovaly pro vyšetřovatele Haagského tribunálu svědectví stovek žen znásilněných za války.
Osobní svědectví · Omarska · 30. dubna 1992 – 6. srpna 1992
Ante Tomić, bosenský Chorvat a horník z Ljubije, byl zatčen v noci z 13. na 14. června 1992 a téměř tři týdny strávil v táboře Keraterm, poté více než měsíc v Omarské, kde byl zbit do čtyřdenního bezvědomí a hozen na hromadu mrtvých těl. Přežil a v roce 2001 svědčil před Haagským tribunálem v řízení proti velitelům Keratermu.
Osobní svědectví · Trnopolje · 29. dubna 1992 – 30. září 1992
Bosňácký lékař Idriz Merdžanić z Prijedoru ošetřoval v roce 1992 raněné civilisty během útoku srbských sil na Kozarac a poté vězně v táboře Trnopolje, kde spolu s personálem ambulance tajně dokumentoval zranění vězňů. Tábor opustil mezi posledními 30. září 1992. O deset let později vypovídal před ICTY v řízení proti Milomiru Stakićovi, který byl pravomocně odsouzen k 40 letům vězení.
Osobní svědectví · Omarska · duben 1992 – srpen 1992
Nusreta Sivac, soudkyně Okresního soudu v Prijedoru, byla na jaře 1992 odvolána z práce a 9. června 1992 odvezena do tábora Omarska, kde patřila k 37 zadržovaným ženám. Po svém přežití shromažďovala spolu s bývalou kolegyní Jadrankou Cigelj svědectví a v roce 1995 pomohla v Haagu při přípravě prvních obžalob ICTY. Před tribunálem svědčila opakovaně, mimo jiné v procesu proti Radovanu Karadžićovi.
Tábory Omarska, Keraterm a Trnopolje u Prijedoru jich v roce 1992 prošlo asi 30 000 nesrbských mužů, žen a dětí a mezi 102 zavražděnými dětmi z Prijedoru bylo i dvouměsíční dítě. Více než třicet let poté rodiny stále čekají, až se dozvědí, kde leží jejich nejbližší. Tento příběh sleduje osudy zavražděných, přeživších i těch, kteří zemřeli, aniž se dočkali pohřbu svých synů.