Osobní svědectví · Omarska · duben 1992 – srpen 1992
Nusreta Sivac: sudkyně z Prijedoru, která přežila Omarsku a svědčila v Haagu
Nusreta Sivac, soudkyně Okresního soudu v Prijedoru, byla na jaře 1992 odvolána z práce a 9. června 1992 odvezena do tábora Omarska, kde patřila k 37 zadržovaným ženám. Po svém přežití shromažďovala spolu s bývalou kolegyní Jadrankou Cigelj svědectví a v roce 1995 pomohla v Haagu při přípravě prvních obžalob ICTY. Před tribunálem svědčila opakovaně, mimo jiné v procesu proti Radovanu Karadžićovi.
Kde a kdy
Omarska
- Datum
- duben 1992 – srpen 1992
- Místo
- Prijedor, Omarska
- Souřadnice
- 44.89° N · 16.90° E
Soudkyně v Prijedoru
Nusreta Sivac se narodila 18. února 1951 v Prijedoru. Od roku 1978 pracovala jako soudkyně Okresního soudu v Prijedoru.
Po převzetí moci v Prijedoru v dubnu 1992 jí bosenskosrbští vojáci oznámili, že u soudu již nepracuje. Tím skončila její dlouholetá soudcovská kariéra.
Odvezení do Omarsky
Dne 9. června 1992 byla předvolána na policejní stanici. Místo výslechu byla odvezena do tábora Omarska, který řídily bosenskosrbská armáda a policie. Podle výpovědí bylo v Omarsce mezi tisíci zadržovaných mužů zadržováno 37 žen, které byly většinou umístěny v prostorách určených k výslechům.
Podle svědectví musely ženy odstraňovat krev ze zdí a podlah vyšetřovacích místností. Nusreta Sivac vypověděla, že každé ráno před budovou viděla těla zabitých mužů. Ženy v táboře byly vystaveny opakovanému sexuálnímu násilí a bití.
Ukrývání žen před návštěvou
Dne 5. srpna 1992, před návštěvou Červeného kříže a novinářů ITN, byly ženy převezeny do Trnopolje a vedení tábora tvrdilo, že v Omarsce žádné ženy nejsou. Pět žen z Omarsky tábor nepřežilo; čtyři byly nalezeny v hromadném hrobě a jedna nebyla dodnes nalezena.
Cesta ke spravedlnosti
Na konci roku 1992 dorazila Nusreta Sivac do Záhřebu. Tam spolu s Jadrankou Cigelj, bývalou kolegyní z prijedorského soudu, která rovněž přežila Omarsku, začala dokumentovat zločiny a shromažďovat svědectví.
V červnu 1995 byly obě pozvány do Haagu, aby pomohly při přípravě prvních obžalob Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Jejich práce přispěla k tomu, že bylo znásilnění uznáno za válečný zločin.
Nusreta Sivac svědčila před ICTY opakovaně, mimo jiné v procesu proti Radovanu Karadžićovi. Její svědectví přispělo podle zdrojů k odsouzení strážného z Omarsky, který ji týral. Podle výpovědi byl tento strážný propuštěn poté, co si odpykal dvě třetiny trestu.
Návrat do Prijedoru
V roce 1999 se Nusreta Sivac vrátila do Prijedoru a v roce 2002 jí byl vrácen byt. Podle jejích slov po návratu potkala propuštěného strážného – a on byl první, kdo sklopil hlavu.
V rozhovoru, který agentura AP zveřejnila 8. března 2013 u příležitosti Mezinárodního dne žen, mluvila o svém přínosu k uznání znásilnění jako válečného zločinu. O dosažení spravedlnosti řekla: „Je to pomalé, hodně pomalé, ale je to začátek.“