Osobní svědectví · Višegrad · 1992
Bakira Hasečić: hlas přeživších žen z Višegradu
Bakira Hasečić, rodačka z Višegradu, přežila v roce 1992 sexuální násilí a ve válce přišla o sedmnáct členů rodiny. Jako předsedkyně Sdružení „Žena – žrtva rata“ shromažďuje důkazy proti pachatelům a svědčila před Soudem BiH i Haagským tribunálem. Její příběh otevírá také otázku spravedlnosti, které se přeživší z Viliny Vlasi dosud nedočkaly.
Kde a kdy
Višegrad
- Datum
- 1992
- Místo
- Perućac, Vilina Vlas, Višegrad
- Souřadnice
- 43.79° N · 19.29° E
Višegrad na jaře 1992
Po obsazení Višegradu na jaře 1992 zahájilo místní srbské vedení kampaň etnických čistek proti Bošňákům. Součástí této kampaně bylo i sexuální násilí na bošňáckých ženách a dívkách. Podle výpovědí obětí byly ženy odváděny a týrány na policejní stanici, ve sportovním centru a v zařízení pro péči o děti.
Zvláštní místo v paměti přeživších zaujímá lázeňský hotel Vilina Vlas, vzdálený asi sedm kilometrů od Višegradu. Milan Lukić v něm zřídil sídlo své skupiny, známé jako „Bijeli orlovi“. Hotel se stal táborem, v němž byly zadržovány a znásilňovány bošňácké ženy a dívky – podle odhadů nejméně dvě stě.
Osobní ztráta
Jednou ze žen, které v roce 1992 ve Višegradu přežily sexuální násilí, je Bakira Hasečić. O tom, co prožila, mluví veřejně a pod vlastním jménem. Ve válce bylo zabito sedmnáct členů její rodiny a její sestra zemřela ve Vilině Vlasi.
Pro některé z jejích nejbližších zůstala rodina dlouho bez odpovědi. Teprve v roce 2012, zhruba dvacet let po jejich zmizení, byli členové rodiny Bakiry Hasečić identifikováni mezi oběťmi, jejichž ostatky byly nalezeny v jezeře Perućac.
Svědectví
Bakira Hasečić se rozhodla nemlčet. Podle jejího svědectví bylo jen během jedné noci znásilněno více než padesát dívek. Rovněž vypovídá, že pět nebo šest žen, které znásilnění přežily, si později vzalo život.
Stojí v čele Sdružení „Žena – žrtva rata“ se sídlem v Sarajevu, které shromažďuje důkazy o pachatelích a pomáhá obětem. Podle dostupných údajů sdružení přispělo k podání obžalob proti 29 osobám před Haagským tribunálem (ICTY) a proti více než 70 osobám před bosenskohercegovskými soudy. Sama Bakira Hasečić svědčila jako svědkyně obžaloby v řízení proti Željku Leleku a opakovaně před ICTY.
O zadržování ve Višegradu mluvila pro BBC i jedna další přeživší žena.
Rozsudky a mezery ve spravedlnosti
Dne 12. ledna 2009 Soud BiH pravomocně odsoudil Željka Leleka, příslušníka Stanice javne bezbjednosti Višegrad (MUP RS), k 16 letům vězení za zločiny proti lidskosti ve Višegradu, včetně znásilnění.
Dne 20. července 2009 ICTY odsoudil Milana Lukiće na doživotí za vraždy a další zločiny spáchané ve Višegradu. Pozdní návrh žaloby na rozšíření obžaloby o body týkající se znásilnění a sexuálního otroctví byl zamítnut, a Lukić tak za sexuální násilí nebyl ani obžalován, ani odsouzen – ačkoli právě jeho sídlo ve Vilině Vlasi se stalo táborem.
Téhož roku Amnesty International upozornila, že za znásilnění ve Vilině Vlasi nebyl nikdo obžalován, a vyzvala Tužilaštvo BiH, aby zahájilo vyšetřování. „The raped women of Višegrad deserve justice too“ (I znásilněné ženy z Višegradu si zaslouží spravedlnost), prohlásila tehdy Nicola Duckworth z Amnesty International.