Svědectví ženy ze Srebrenice o Potočarech v červenci 1995

Útěk do Potočar

Když síly Vojska Republike Srpske (VRS) v červenci 1995 obsadily Srebrenicu, vydala se H. T. podle vlastního svědectví do Potočar, kde se v továrně na akumulátory nacházela základna nizozemského praporu UNPROFOR (Dutchbat). Její manžel a další mužští příbuzní se rozhodli jít přes les se záměrem dostat se na území pod kontrolou Armije Republike Bosne i Hercegovine (ARBiH).

Podmínky v Potočarech

Mezi 12. a 13. červencem 1995 panovaly v Potočarech katastrofální podmínky. Lidem chyběla voda i jídlo, šířila se panika a srbští vojáci šířili teror. H. T. si pamatuje, že lidé umírali před jejíma očima.

Bosenskosrbské síly v Potočarech 12. července systematicky oddělovaly muže od žen a dětí a odvážely je zvlášť. Během noci docházelo ke znásilňování a zprávy o něm šířily mezi uprchlíky strach.

Svědectví H. T.

Podle svědectví H. T. ji po oddělení mužů vojáci odvedli do stanu poblíž továrny na akumulátory a znásilnili ji. Pachatelé nejsou v jejím svědectví jmenováni.

Uvádí, že ztratila vědomí a probrala se až v nemocnici v Kladnji. Odtud byla podle svých slov převezena přes Dubrave a Lukavac do Tuzly. Ženy a děti z Potočar byly odváženy směrem ke Kladnji, muži s nimi však nedorazili.

Ztráta rodiny

Podle svědectví H. T. byli její manžel, otec, tchán, švagr a strýcové zabiti, když se pokoušeli dostat na území ARBiH. Jejich jména uvedena nejsou.

Roky mlčení

O tom, co zažila, začala H. T. podle svých slov mluvit až zhruba o deset let později, s psychologickou podporou.

Odpovědnost

Velitelem VRS byl v červenci 1995 Ratko Mladić. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ho v roce 2017 odsoudil mimo jiné za genocidu ve Srebrenici k doživotnímu trestu odnětí svobody a Mezinárodní zbytkový mechanismus pro trestní tribunály (IRMCT) tento rozsudek potvrdil 8. června 2021.