Saliha Osmanović: Srebrenica jí vzala oba syny i manžela, dům však postavila znovu

Rodina z Dobraku

Saliha Osmanović pochází z Dobraku u Skelani v opštině Srebrenica na břehu Driny. Válku prožila ve Srebrenici s manželem Ramou a dvěma syny, Nerminem a Edinem. Ramo před válkou pracoval v Bělehradě. Podle Salihina svědectví před Haagským tribunálem Ramo příležitostně sloužil v Armádě Republiky Bosny a Hercegoviny (ARBiH) ve Srebrenici, zatímco synové s armádou neměli nic společného.

Edinova smrt 6. července 1995

Pět dní před pádem enklávy, 6. července 1995, zahynul mladší syn Edin, kterému bylo 17 let, při dělostřeleckém ostřelování Srebrenice zásahem granátu.

Pád Srebrenice a Potočari

Srebrenica padla 11. července 1995. Saliha odešla se svým tchánem do Potočari, zatímco Ramo a starší syn Nermin se vydali lesem s kolonou směrem k Tuzle. V Potočarech byl tchán oddělen od ostatních a Saliha ho už nikdy neviděla.

O den později, 12. července, Saliha v Potočarech spatřila generála Ratka Mladiće. Podle jejího svědectví vyzval uprchlíky, aby všechno odhodili, protože přichází srbská armáda. Poté byla deportována na území pod kontrolou ARBiH.

Zajetí a záběry „Nermine, dođi!“

Srbské síly zajaly 13. července 1995 Ramu a Nermina, když se pokoušeli dostat z enklávy. Přesné místo zajetí není známo. Bělehradský novinář Zoran Petrović Pirocanac natáčel zajatce 13. a 14. července. Na záznamu Ramo volá na syna Nermina a další muže ukryté v lese, aby vyšli ven a vzdali se: „Nermine, hajde dolamo, ja sam dolamo, slobodno…“ Záběry odvysílala bělehradská televize Studio B. Podle zpráv Ramo na syna volal na příkaz srbských vojáků.

Pro rodinu to byl poslední obraz Ramy a v bosenské paměti se stal symbolem výzvy ke smrti. V sarajevském Velikém parku dnes stojí pomník „Nermine, dođi!“, který připomíná otcovu výzvu.

Zabití a pátrání po pozůstatcích

Od 13. července 1995 byli Ramo a Nermin vedeni jako nezvěstní. Oba byli zabiti; přesné datum a místo zabití nejsou známy. Jejich ostatky byly nalezeny ve dvou různých hrobech: Ramovy v Zelenom Jadru u Srebrenice a Nerminovy v masovém hrobě Snagovo u Zvorniku. Byli identifikováni v roce 2009 a 11. července 2009 byli oba pohřbeni v Memoriálním centru Potočari.

Salihina matka byla nalezena v Sremské Mitrovici a pohřbena v Bratunacu zhruba v roce 2008. Okolnosti její smrti nejsou známy.

Svědectví v Haagu

V květnu 2013 Saliha Osmanović svědčila před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v řízení proti Ratku Mladićovi. V soudní síni byl promítnut i záznam, na němž Ramo volá na syna.

Návrat do Dobraku

Po válce se Saliha vrátila do Dobraku. Podle textu Ahmeda Hrustanoviće, který převzal portál genocid.ba, obnovila dům, který kdysi stavěla pro oba syny. Návštěvníkům ukazuje obývací pokoj, kuchyni, spíž a dětský pokoj, pokoj pro děti, které se už nevrátí. Stará se o zahradu a květiny a cestovala mimo jiné do Haagu, USA, Německa a Anglie. Lidé, kteří ji znají, o ní mluví jako o tiché a pracovité ženě, jedné z matek z Podrinja, které přežily ztrátu celé rodiny.