Ramo a Nermin Osmanovićovi: otec, který volal ze zajetí na syna

Rodina z Dobraku

Rodina Osmanovićových žila v Dobraku u Skelani v opštině Srebrenica, nad řekou Drinou. Tvořili ji otec Ramo, matka Saliha a dva synové – starší Nermin a mladší Edin.

Smrt nejmladšího

Začátkem července 1995 zahynul mladší syn Edin, tehdy sedmnáctiletý, při dělostřeleckém ostřelování Srebrenice. Zdroje se rozcházejí v datu: podle Rádia Svobodná Evropa a agentury SENSE se tak stalo 6. července 1995, podle portálu genocid.ba 5. července 1995.

Rozloučení po pádu enklávy

Po pádu Srebrenice 11. července 1995 se rodina rozdělila. Saliha odešla se svým tchánem do Potočar. Tam 12. července viděla generála Ratka Mladiće, jak promlouvá k uprchlíkům, a poté byla deportována. Ramo a osmnáctiletý Nermin se vydali s kolonou lesy směrem na Tuzlu.

Volání ze zajetí

Ramo Osmanović byl na této cestě zajat srbskými silami. Bělehradský novinář Zoran Petrović Pirocanac 13. a 14. července 1995 natočil zajatce a na záznamu je vidět Ramo, obklopený ozbrojenými vojáky, jak volá na svého syna Nermina a další muže ukryté v lese, aby vyšli ven a vzdali se. Podle agentury SENSE tak činil na příkaz srbských vojáků; Rádio Svobodná Evropa uvádí, že k tomu byl donucen. Záznam odvysílala bělehradská televize Studio B. Toto volání se stalo symbolem srebrenického „volání na smrt“.

Zmizení a smrt

Od 13. července 1995 neměla rodina o Ramovi a Nerminovi žádné zprávy. Oba byli zabiti. Přesné místo a datum jejich popravy nejsou známy. Podle portálu genocid.ba byli otec a syn postaveni nad vykopanou jámu a zastřeleni střelami do zad.

Nalezení a pohřeb

Szczątky otce a syna byly nalezeny o několik let později, ve dvou různých hrobech. Ramovy ostatky byly nalezeny v Zelenom Jadru u Srebrenice. K Nerminovým ostatkům uvádějí zdroje různá místa: podle Rádia Svobodná Evropa byly nalezeny v masovém hrobě Snagovo u Zvornika, podle portálu genocid.ba v Nezuku. Oba byli identifikováni v roce 2009 a 11. července 2009 byli pohřbeni v Memoriálním centru Potočari mezi 534 tehdy nově identifikovanými oběťmi.

Svědectví matky

Po válce se Saliha Osmanović vrátila do Dobraku. V květnu 2013 vypovídala před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v řízení proti Ratku Mladićovi, veliteli Hlavního štábu Vojska Republike Srpske, který byl pravomocně odsouzen za genocidu ve Srebrenici. V témže řízení popsal záznam zajatců také vyšetřovatel žalobce. O životě po ztrátě manžela i obou synů Saliha řekla: „Dokud žiješ, přežíváš.“