Osobní svědectví · Omarska · červen 1992 – srpen 1992
„V táboře se umírá i stokrát denně“: svědectví Anteho Tomiće o Keratermu, Omarské a Trnopolji
Ante Tomić z Ljubije, bývalý zaměstnanec dolu Omarska, byl zatčen počátkem června 1992 a prošel tábory Keraterm, Omarska a Trnopolje. Podle jeho svědectví ho poslední noc v Omarské zbili mladší bratr velitele Miroslava Kvočky a další stráže a v táboře se díval, jak umírají jeho spoluvězni. Po válce žije v Hamburku, píše o táboře a svědčí.
Horník z Ljubije
Ante Tomić, rodák z Ljubije, pracoval před válkou v dole Omarska. Podle vlastního svědectví byl v dolu od příprav na jeho otevření: nejprve jako tlumočník německých inženýrů, později v separaci. Areál dolu, v němž léta pracoval, se v létě 1992 stal táborem, v němž byl sám vězněn.
Zatčení a Keraterm
Začátkem června 1992 byl Tomić zatčen ve spánku. Nejprve byl vězněn v táboře Keraterm a 4. července 1992 byl převezen do Omarské.
Všední den v Omarské
Tomić popisuje den v Omarské prostřednictvím jídla. Podle jeho slov měli vězni na jídlo asi 240 sekund, včetně čekání ve frontě a běhu do menzy. Dostávali řídkou polévku a pět dní starý chléb a stráže je bily při vstupu i při odchodu.
Podle Tomićova svědectví jednoho horkého dne, kdy bylo na „pisti“ asi 500 vězňů, odpověděl vězeň jménem Rizo jedné ze stráží. Za tuto odpověď ho pět až šest strážných zbilo a odneslo za „bílý dům“. Tomić uvádí, že byl Rizo tehdy zabit. Rizovo příjmení ve svědectví uvedeno není.
Tomić vzpomíná také na prijedorského lékaře dr. Esu Sadikoviće. Podle jeho svědectví byl dr. Sadiković sám vězněm, ale pomáhal ostatním vězňům, dokud nebyl zabit. V červenci 1992 vězni, jak Tomić uvádí, našli na betonu jednoho ze čtyř bratří Daltonových z Ljubije, kterému říkali „Glumac“. Dr. Sadiković mu ošetřil infikovanou ruku a on se uzdravil.
O tomto období Tomić říká: „V táboře se umírá i stokrát denně. Každý den.“ Těmito slovy popisuje strach a utrpení každodennosti v táboře.
Noc bolesti
Nejtěžší zážitek Tomić nazývá „nocí bolesti“. Podle jeho svědectví ho poslední noc v Omarské začal na toaletě bít mladší bratr velitele tábora Miroslava Kvočky a přidali se k němu i další strážní. Tomić přišel o zuby a utrpěl vnitřní zranění. O té noci hovořil také před Haagským tribunálem, před nímž svědčil v roce 2001.
Miroslav Kvočka, velitel tábora, byl pravomocně odsouzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii k sedmi letům vězení.
Trnopolje
Tomić byl 6. srpna 1992 převezen z Omarské do tábora Trnopolje.
Život po táboře
Podle článku, v němž o své zkušenosti hovořil, žije Tomić po válce v Hamburku a pracuje ve stavebnictví. V témže článku je uveden jako výkonný ředitel nevládní organizace „Građanski monitoring“ pro jihovýchodní Evropu. Napsal více než sto krátkých povídek o táborech a věnoval je spoluvězňům, kteří nepřežili.
Domů se vrátit nedokázal. Podle téhož článku se asi před patnácti lety vydal zpět, ale na hraničním přechodu Izačić to vzdal a vrátil se do Hamburku. Pomstu odmítá. Chce pravdu a spravedlnost a aby pachatelé nechodili svobodně po bosenských ulicích.