Briševo 1992: útok na chorvatskou vesnici u Prijedoru

Vesnice u Prijedoru

Briševo je vesnice v opštině Prijedor v Bosanské krajině s převážně chorvatským obyvatelstvem. Podle genocid.ba v ní v roce 1991 žilo přibližně 370 Chorvatů. K vesnici patří také osada Mlinari.

První útoky: květen a červen 1992

Koncem května 1992, po útoku na Hambarine a Kozarac, začali do Briševa přicházet uprchlíci. Podle genocid.ba byla samotná vesnice ostřelována 27. května 1992.

Dne 24. června 1992 policisté z Ljubije, jak uvádí genocid.ba, zatkli několik obyvatel Briševa a odvezli je do logorů Keraterm, Omarska a Manjača. Někteří z nich byli zabiti.

Útoky v údolí řeky Sany

Podle sdružení Izvor začaly útoky 20. července 1992 ve vesnicích na levém břehu Sany a 23. července pokračovaly v Čarakovu a Zecovi.

Útok na Briševo, 24. a 25. července 1992

Přibližně ve tři hodiny ráno 24. července 1992 začal na Briševo dělostřelecký a pěchotní útok. Trval celý den a následující noc. Podle výpovědí svědků a zpravodajství Rádia Svobodná Evropa (RSE) se útoku účastnila 6. sanska (krajiška) brigada VRS ze Sanského Mostu a 5. kozarska brigada VRS, podle RSE také 43. prijedorska brigada VRS a policejní jednotky. Obžaloba Prokuratury BiH popisuje útok jako útok na nebráněnou vesnici v rámci rozsáhlého a systematického útoku na nesrbské obyvatelstvo.

Zabití

Údaje o počtu zabitých se podle zdrojů liší, všechny však hovoří o více než šedesáti obětech. Podle obžaloby bylo během několika hodin zabito 61 civilistů, mezi nimi jeden nezletilý Bošňák, a tři obyvatelé Briševa jsou dodnes vedeni jako nezvěstní. RSE a genocid.ba uvádějí 67 zabitých, zatímco Ivo Atlija před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) hovořil o 68 zabitých. Podle jeho výpovědi bylo mezi nimi 14 žen, dva mladíci a čtyři osoby s postižením.

Nejstarší obětí byl podle RSE 81letý Stipo Dimač. O nejmladší oběti se prameny rozcházejí: RSE uvádí, že šlo o Ervina Matanoviće ve věku 14 let, genocid.ba uvádí, že mu bylo 16 let, a obžaloba, aniž by uvedla jméno, popisuje nejmladší oběť jako šestnáctiletého. Podle genocid.ba byli zabiti také Mladen Matanović a jeho 18letý syn Johan.

Byly zabíjeny celé rodiny. RSE mezi nimi uvádí rodiny Matanović, Atlija, Dimač a Barišić.

Svědectví

Ivo Atlija, bosenský Chorvat z Briševa, později svědčil před ICTY. Podle jeho výpovědi vojáci jeho souseda Peru Dimača zbili a ponižovali a poté ho zabili. Atlija přináší také slova, která mu řekla matka: „Utíkej, zabili ti otce.“

Podle výpovědí očitých svědků byly v osadě Mlinari nalezeny oběti se zraněními způsobenými lopatami a krumpáči a někteří z obětí, jak tito svědci uvádějí, museli sami kopat své hroby. Podle obžaloby bylo několik žen znásilněno.

Logory, rabování a vyhnání

Několik desítek lidí, převážně mužů, bylo odvlečeno do logorů Keraterm, Omarska a Trnopolje. Někteří zemřeli během převozu a nejméně tři byli zabiti v Omarsce.

Všechny domy ve vesnici a katolický kostel byly zničeny, domy byly předtím vyrabovány. Přibližně 350 přeživších obyvatel bylo vyhnáno. V listopadu 1992 směli Chorvati a Bošňáci odejít teprve poté, co podepsali, že se svého majetku „dobrovolně“ vzdávají.

Po válce

Do Briševa se po válce téměř nikdo z Chorvatů natrvalo nevrátil.

Spravedlnost

ICTY odsoudil Milomira Stakiće ke 40 letům vězení mimo jiné za zločiny spáchané na území Prijedoru, včetně Briševa. Ivo Atlija v tomto řízení svědčil, stejně jako později v případu proti Mladićovi.

V prosinci 2023 Prokuratura BiH obžalovala Veljka Brajiće, Slobodana Taranjce, Ranka Kaurina, Branka Dženopoljce a Draška Topiće ze zločinů proti lidskosti v Briševu. Soud BiH obžalobu potvrdil 1. dubna 2024. Obžalovaný Veljko Brajić, bývalý náčelník štábu 6. sanske brigade, zemřel v lednu 2026 v průběhu soudního procesu, před vynesením rozsudku.