Alen Muhić: dítě narozené zeválečného znásilnění, které zaklepalo na dveře svého biologického otce

Léto 1992 ve Foči

Podle zjištění prvostupňového rozsudku Soudu Bosny a Hercegoviny byla v létě 1992 mladá Bosňačka z Foči opakovaně znásilněna. Podle jejího pozdějšího vyprávění v médiích k násilí došlo poté, co srbské síly obsadily Miljevinu, kde žila. Soud ve svých dokumentech uváděl místo činu obecně jako Foču.

Žena uprchla do Goražde. Když se dostala do bezpečí, bylo na přerušení těhotenství již pozdě.

Narození a adopce

V únoru 1993 se narodil chlapec. Matka ho opustila bezprostředně po porodu. Ještě téhož roku si dítě osvojili Muharem a Advija Muhić z Goražde, kteří již měli dvě dcery. Chlapec dostal jméno Alen Muhić.

Když mu bylo asi devět let, v roce 2002, se Alen od jednoho spolužáka dozvěděl, že byl adoptován, a bylo to řečeno jako urážka. Poté mu rodiče pověděli pravdu o jeho původu.

Řízení před Soudem Bosny a Hercegoviny

Soud Bosny a Hercegoviny potvrdil 13. října 2006 obžalobu proti Radmilu Vukovićovi, narozenému roku 1952 v Ratajích, opština Foča, kterou byl obviněn ze znásilnění matky jako z válečného zločinu proti civilnímu obyvatelstvu. Podle zpravodajství Detektoru byl obžalovaný příslušníkem ozbrojených sil Republiky Srpske. V průběhu vyšetřování analýza DNA potvrdila, že Radmilo Vuković je otcem dítěte poškozené.

Soud BiH odsoudil 16. dubna 2007 v prvním stupni Radmila Vukovića k pěti letům a šesti měsícům vězení. Odvolací senát tento rozsudek 31. srpna 2007 zrušil a nařídil nové projednání. Dne 13. srpna 2008 odvolací senát Soudu BiH Radmila Vukovića pravomocně zprostil obžaloby s odůvodněním, že výpověď poškozené obsahovala nesrovnalosti.

Pátrání po biologickém otci

Po dokončení střední školy se Alen společně s režisérem Šemsudinem Gegićem pokusil navštívit svého biologického otce, v domě však nikoho nezastihli. Gegićův dokumentární film „An Invisible Child's Trap“ z roku 2015 zachytil Alenovo pátrání po biologických rodičích. Jeho příběh zpracoval také dokument „Dječak iz rata“.

Podle Alenova vyprávění ho několik měsíců poté, co sám otcem, pozval přítel na džumu do Jeleče. Před modlitbou k němu přistoupil jeden muž a řekl, že právě viděl jeho otce. Alen požádal přítele, aby ho odvezl do nedalekých Rataje. Zaklepal na dveře a otevřel mu přímo muž, kterého hledal. Když se Alen představil, muž odpověděl, že ví, kdo je. Mluvili spolu venku, u stolu před domem. Podle Alenových slov muž v tomto rozhovoru zpochybnil jak výsledek analýzy DNA, tak to, že znal jeho matku. Datum tohoto setkání není známo.

O tomto setkání a výsledku soudního procesu Alen později řekl: „Možná náš soud není spravedlivý, ale Boží je.“

Dnes

Alen Muhić pracuje jako zdravotník v Goražde a je otcem tří dětí. Je spoluzakladatelem sdružení dětí narozených z válečného znásilnění „Zaboravljena djeca rata“. V roce 2025 vydal knihu „Ja sam Alen“. Centrum sociální práce Bosanskopodrinského kantonu mu 4. prosince 2025 přiznalo status civilní oběti války.