Popis události · Manjača · 30. května 1992 – 28. července 1992
„Nesretnik koji voli Bosnu više od sebe“: smrt Omera Filipovića v táboře Manjača
Omer Filipović, profesor historie a předseda MBO v Ključi, byl zatčen poté, co koncem května 1992 převzaly v Ključi moc srbské orgány, a přes tábor Stara Gradiška byl odvezen do tábora Manjača u Banje Luky. Tam byl v létě 1992 zabit spolu se zadrženým Esadem Benderem; podle jeho bratra se tak stalo 28. července 1992, podle zprávy bývalého bezpečnostního důstojníka tábora koncem srpna 1992.
Kde a kdy
Manjača
- Datum
- 30. května 1992 – 28. července 1992
- Místo
- Banja Luka, Manjača
- Souřadnice
- 44.57° N · 17.06° E
Profesor z Ključe
Omer Filipović se narodil 4. dubna 1953 v Ključi. Studoval historii na Filozofskom fakultetu v Sarajevu, poté se vrátil do rodného města a učil historii na střední škole.
Začátkem devadesátých let se zapojil do politiky. Podle portálu genocid.ba se podílel na založení SDA v Ključi, jejímž předsedou se stal Asim Egrlić, a poté s bratrem Muhamedem založil Muslimansku bošnjačku organizaciju (MBO) v Ključi a stal se jejím předsedou. Po volbách v roce 1990 se jako zástupce MBO stal místopředsedou zastupitelstva opštiny Ključ. Svědek Adil Medić jej před Haagským tribunálem popsal jako zástupce náčelníka a předsedu malé strany MBO.
Pomoc uprchlíkům a vlajka na opštině
Podle genocid.ba přijelo na podzim 1991 do Ključe 25 autobusů chorvatských uprchlíků ze Slunje. Omer Filipović jim spolu s dalšími pomáhal a vykoupil pro ně všechen chléb v místní pekárně.
Podle téhož zdroje vyvěsili Omer a Muhamed Filipović před referendem o nezávislosti, 29. února 1992, na budovu opštiny vlajku SR BiH. Genocid.ba uvádí také, že Omer stál v čele štábu Teritorijalne odbrane v Ključi.
Převzetí moci a zatčení
Koncem května 1992 jednal Omer Filipović s JNA o odevzdání zbraní a nakonec souhlasil s odzbrojením, jak před Haagským tribunálem vypověděl důstojník Velimir Kevac. Podle genocid.ba byla srbská moc v Ključi oficiálně nastolena 27. května 1992, načež začaly zločiny proti nesrbskému obyvatelstvu.
Podle portálu genocid.ba byl Omer Filipović zatčen 30. května 1992 a vyslechnut na policejní stanici. Na obal své písemné výpovědi napsal větu, která se později stala jeho epitafem: „Nesretnik koji voli Bosnu više od sebe i svoje krvi.“
Stara Gradiška a Manjača
Omer a Muhamed Filipović byli odvezeni nejprve do tábora Stara Gradiška a poté do tábora Manjača. Manjača byla řízena armádou bosenských Srbů; zadržovaní, převážně bosňáčtí a chorvatští civilisté, byli pravidelně biti.
Adil Medić před Haagským tribunálem vypověděl, že si Omer Filipović stěžoval na podmínky v táboře a na bití zadržovaných a že krátce nato zemřel po krutém týrání. Podle výpovědi jeho bratrance Nedima Filipoviće Omer odmítl před televizními kamerami říci, že válku v Ključi začaly „Zelene beretke“ a že se se zadržovanými v Manjači zachází v souladu se Ženevskými úmluvami. Poté byl podle Nedimových slov opakovaně mučen a držen na samotce bez jídla.
Smrt
Podle výpovědi bratra Muhameda Filipoviće byl Omer 28. července 1992 po 20 hodinách bití před stájí vběhl do minového pole a vyšel z něj pod podmínkou, že strážní přestanou bít zadrženého Esada Bendera; poté byl zabit. Podle bratra Omer toho dne zemřel ve 23:10.
Bývalý zadržený Adil Draganović vypověděl v roce 2009 před Haagským tribunálem v případu proti Stanišićovi a Župljaninovi, že Omer Filipović a Esad Bender byli zabiti v Manjače a že následujícího dne dopoledne přišli muži ve vojenských uniformách událost vyšetřovat.