Popis události · Prhovo · 30. května 1992 – 1. června 1992
Prhovo, 1. června 1992: masakr ve vsi u Ključe
Srbské síly vstoupily 1. června 1992 do nebráněné vsi Prhovo v opštině Ključ, oddělily muže od žen a dětí a část z nich zabily ve vsi i na cestě směrem k vesnici Peći. Podle jednoho zdroje bylo zabito 53 osob, podle Soudu Bosny a Hercegoviny více než 40. Za zločiny proti lidskosti v Ključi, mezi nimi i ve Prhovu, Soud BiH pravomocně odsoudil Marka Adamoviće a Boška Lukiće.
Vesnice před válkou
Prhovo je malá vesnice v opštině Ključ, asi deset kilometrů od města. Podle údajů portálu genocid.ba tam před válkou žilo asi 360 obyvatel, většinou Bošňáků. Dnes tam žije zhruba třicet lidí.
Příchod srbských sil
Podle svědectví N. M., kterému tehdy bylo devět let a chodil do školy v téměř zcela srbské vsi Sokolovo, vstoupily srbské síly do Prhova již v sobotu 30. května 1992 a shromáždily obyvatele. Podle portálu genocid.ba bylo již při tomto prvním shromáždění před očima jejich příbuzných zabito sedm civilistů. Noc z neděle na pondělí strávili místní skrytí v lese a za úsvitu se vrátili do svých domů.
1. červen 1992
V pondělí 1. června 1992 vstoupily srbské síly do nebráněné vsi. Podle svědectví Azima Medanoviće před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) přišlo do Prhova asi sto příslušníků srbské vojenské policie, kteří oddělili zhruba 40 bošňáckých mužů od žen a dětí. Medanović vypověděl, že pět mužů bylo poté, co se vzdali, zbito a na místě zastřeleno, ačkoli nebyli ozbrojeni a nekladli odpor. Podle jeho výpovědi velitel Marko Adamović nařídil přes megafon vesnici zapálit a ženy a děti zabít. Soud BiH zjistil, že srbské síly, mezi nimi i Marko Adamović, vstoupily do Prhova ve stejný den, kdy byl proveden útok na Velagiće.
Podle svědectví N. M. byly v jeho blízkosti zabity Enisa Jusić a Ramiza Jusić. Vypověděl také, že mezi ozbrojenými muži, kteří stříleli na místní, poznal svého učitele ze Sokolova, kterého uvádí pouze křestním jménem – Stojan. Toho dne, jak vyprávěl, přišel o oba bratry, dědečka a babičku; jeho otec byl tehdy na práci ve Slovinsku.
Jeden chlapec, S. H., podle vlastního svědectví přežil proto, že během střelby ztratil vědomí. Jeho matka byla raněna a téhož večera zemřela, otec byl zabit spolu se sousedy u Peći a zahynuli také jeho třináctiletý bratr a devítiletá sestra. Podle portálu genocid.ba přišly o celou rodinu další tři děti. S. H. později uprchl do Travniku a odtud do Slovinska, kde se o něj staral strýc.
Cesta směrem k Peći
Zbývající muži byli odvedeni směrem k vesnici Peći a cestou zabíjeni. Podle svědectví Azima Medanoviće přežilo z asi 40 mužů jen 12; u Peći byl zabit i jeho otec. Podle obžaloby proti Saši Dunoviću bylo do Peći odvedeno 27 mužů, kteří byli biti, a nejméně 15 z nich bylo zabito. Podle portálu genocid.ba byl u Peći zabit Vahid Medanović spolu se synem, snachou, manželkou a vnukem.
Přeživší muži byli převezeni do Peći, poté do Sitnice a následně do tábora Manjača. Azim Medanović tam byl vězněn pět až šest měsíců.
Oběti
Zdroje se v počtu zabitých liší. Podle portálu genocid.ba a přehledu masakrů na Wikipedii bylo v Prhovu zabito 53 Bošňáků; Soud BiH zjistil, že bylo zabito více než 40 lidí. Podle údajů portálu genocid.ba bylo mezi zabitými jedenáct nezletilých; nejstarší obětí byl osmdesátiletý Arif Medanović, nejmladší sedmiletá Indira Medanović.