„Uhvatili ste Ćosu!“ – vzpomínka na Salka Nargalića, zabitého ve štábu v Bijeljině

Bijeljina v prvních dnech dubna 1992

Začátkem dubna 1992 obsadily Bijeljinu srbské síly, mezi nimi i polovojenská jednotka známá jako Arkanovi Tigrovi, tedy Srpska dobrovoljačka garda. V ulicích města byli zabíjeni civilisté. Mezi Bošňáky, kteří v těch dnech přišli o život, byl i Salko Nargalić, syn Omera, narozený v roce 1959. Jeho jméno je uvedeno na seznamu Bošňáků zabitých v Bijeljině v prvních dnech dubna 1992.

Muž, kterého město znalo

Podle vzpomínky bijeljinského novináře Jusufa Trbiće, který byl před válkou propuštěn z Radia Bijeljina, byl Nargalić bývalý boxer a mistr Bosny, muž, kterého ve městě znali pro jeho humor a dobrotu. Trbić uvádí, že mu Nargalić krátce předtím, než začala střelba, nabídl pomoc.

Ve štábu

Trbić podle svého svědectví sám skončil ve štábu, kde se nacházeli lidé Ljubiši Savića „Mauzera“ a Arkanovi muži; podle jeho slov ho tam přivedl Mirko Blagojević. Podle téhož svědectví byl v noci z 2. na 3. dubna do štábu přiveden i zajatý Salko Nargalić, se svázanýma rukama. Trbić uvádí, že Mauzer, který podle jeho popisu řídil dění ve štábu, přivítal Nargalićovo zajetí slovy: „Uhvatili ste Ćosu! Svaka čast!“

Podle Trbićova svědectví byl Nargalić ve štábu bit. Jeden Arkanův důstojník nejprve nařídil, aby ho hned nezabíjeli. Poté ho, jak Trbić popisuje, bila řada lidí, hasili na něm cigarety a kopali ho botami do hlavy, až ho nakonec někdo zabil výstřelem z palné zbraně. Kdo výstřel vypálil, svědectví neuvádí.

Žádná z osob, které Trbić v souvislosti s touto událostí zmiňuje, nebyla odsouzena za Nargalićovu smrt. Željko Ražnatović „Arkan“, velitel Srpske dobrovoljačke garde, byl obžalován před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), ale zemřel v roce 2000.

Přesné datum smrti nebylo spolehlivě zjištěno: Trbićův záznam uvádí noc z 2. na 3. dubna, zatímco seznam obětí klade Nargalićovu smrt do prvních dnů dubna 1992.

Po něm

Salko Nargalić po sobě zanechal manželku a dvě děti. Podle údajů webu genocid.ba zemřel jeho otec Omer žalem zhruba šest měsíců po synově smrti.

Jusuf Trbić tyto události popsal ve své knize „Majstori mraka“.