Popis události · Omarska · květen 1992 – srpen 1992
Třicet šest žen mezi tisíci muži: ženy zadržované v táboře Omarska
V táboře Omarska bylo v roce 1992 mezi více než 3 334 zadržovanými asi třicet šest žen, z nichž mnohé byly známými osobnostmi místního veřejného života v Prijedoru. Pět z nich tábor nepřežilo. Dvě přeživší, bývalá soudkyně a právnička z Prijedoru, po útěku do Chorvatska shromažďovaly pro vyšetřovatele Haagského tribunálu svědectví stovek žen znásilněných za války.
Kde a kdy
Omarska
- Datum
- květen 1992 – srpen 1992
- Místo
- Omarska, Trnopolje
- Souřadnice
- 44.89° N · 16.90° E
Ženy v táboře
V průběhu roku 1992 prošlo táborem Omarska v opštině Prijedor více než 3 334 zadržovaných. Mezi nimi bylo asi třicet šest žen. Mnohé z nich byly známé v místním veřejném životě, byly mezi nimi soudkyně a právničky.
Jednou z nich byla N. S., která od roku 1978 do roku 1992 pracovala jako soudkyně okresního soudu v Prijedoru. Zhruba dva měsíce poté, co srbské síly převzaly Prijedor, byla odvedena do Omarské. Zde byla držena asi tři měsíce, až do uzavření tábora na začátku srpna 1992. Podle informací portálu genocid.ba byla v Omarské zadržována také J. C., která před válkou působila jako právnička u soudu v Prijedoru.
Podmínky zadržování
Podle genocid.ba byly ženy přes den drženy v budově restaurace a v noci spaly v místnostech určených k výslechům. Týž zdroj uvádí, že musely ze stěn a podlah těchto místností čistit krev. Byly odděleny od mužské části tábora, kde byli zadržováni jejich manželé, bratři, synové a sousedé.
Haagský tribunál (ICTY) ve svém rozsudku konstatoval, že některé ženy v Omarské byly obtěžovány nebo znásilňovány.
Pět žen Omarskou nepřežilo. Čtyři byly později nalezeny v hromadném hrobě a jedna je dodnes vedena jako pohřešovaná. Jejich jména nejsou uvedena.
Přemístění do Trnopolje
Podle portálu genocid.ba byly ženy několik dní před tím, než britská televize ITN dne 5. srpna 1992 navštívila Omarskou, přemístěny do tábora Trnopolje. Přesné datum tohoto přemístění není známo.
Svědectví a spravedlnost
Po útěku do Chorvatska v roce 1992 začaly N. S. a J. C. shromažďovat svědectví stovek žen znásilněných za války a připravovat podklady pro vyšetřovatele ICTY. Tím přispěly k tomu, že je znásilnění souzeno jako válečný zločin.
ICTY dne 2. listopadu 2001 odsoudil Mlađu Radiće, velitele směny v Omarské, mimo jiné za znásilnění a sexuální násilí v táboře. Trest 20 let vězení potvrdil odvolací senát dne 28. února 2005. Pravomocně byl před ICTY odsouzen také Miroslav Kvočka, velitel v Omarské.
N. S. vypovídala před ICTY, mimo jiné v řízení proti Radovanu Karadžićovi.
Návrat do Prijedoru
N. S. se v roce 1999 vrátila do Prijedoru a v roce 2002 jí byl vrácen její předválečný byt. Podle genocid.ba nebyla v Republice Srpské uznána jako oběť války. O setkání se strážným, proti němuž svědčila, řekla: „On byl první, kdo sklopil hlavu.“