„Krve bylo všude“: chlapec z Cerovce v tělocvičně školy v Bratuncu

Útok na Cerovac

Na genocid.ba přednesl své vzpomínky na jaro 1992 muž, který byl tehdy chlapcem a žil s rodinou v Cerovci v oblasti Hranča u Bratunace. Podle jeho svědectví srbské síly zaútočily na Cerovac 9. května 1992. Uvádí, že při útoku byli zabiti jeho otec Hamed Salkić a příbuzný Džemal Salkić. Podle výpovědi, kterou jeden tehdejší zadržený podal BIRN, ležela těla Hameda Salkiće několik dní v příkopu u školy v Bratuncu. Kde a kdy přesně byl Hamed Salkić zabit, nelze z dostupných zdrojů spolehlivě určit.

Podle svědectví chlapce z Cerovce se po útoku v úkrytu znovu shromáždilo asi 15 mužů. Na výzvu sousedů se vzdali.

Soud Bosny a Hercegoviny pravomocně určil, že od dubna do října 1992 probíhal útok na bosňácké civilisty z Hranče a Bratunace, který zahrnoval vraždy a nucená zmizení.

Tělocvična školy „Vuk Karadžić“

Zajatí muži byli odvedeni do Bratunace, do tělocvičny základní školy „Vuk Karadžić“, kde byli bosňáčtí muži v květnu 1992 drženi tři dny. Údaje o počtu zadržených se liší: podle obžaloby proti Savovi Babićovi jich bylo asi 400, podle Rádia Svobodná Evropa asi 600 a podle Udruženja logoraša Bratunca asi 800. Totéž sdružení odhaduje, že ve škole bylo zabito asi 300 zadržených.

Chlapec z Cerovce popisuje, jak stráže zadržené uváděly do sálu po skupinách a jak bylo školní dvůr plný krve. „Krve bylo všude,“ říká. Podle výpovědí svědků první vraždy ve škole spáchali příslušníci polovojenské jednotky Željka Ražnatoviće Arkana, později zabíjeli i místní vojáci. Jeden tehdy sedmnáctiletý zadržený pro BIRN uvedl, že se v sále udusilo asi deset zadržených.

Ve škole byl zabit také Ahmet Salkić, bratr chlapce z Cerovce, podle jeho svědectví otec pěti synů mladších deseti let. Podle výpovědi poskytnuté BIRN byl Ahmet zabit kovovou tyčí zhruba hodinu předtím, než byl svědek přiveden do tábora. Dalšího bratra, Hamdiju Salkiće, bili trubkami od radiátorů. Podle svědectví chlapce z Cerovce zabíjení ukončil teprve důstojník, kterého zadržení nazývali „kapetan“.

Pale a cesta k Ilijaši

Po třech dnech byli přeživší zadržení převezeni do tábora na Palech, kde s nimi bylo nadále špatně zacházeno. Dne 16. května 1992 přešli na území pod kontrolou ARBiH u Ilijaše.

Podle vlastního svědectví chlapec poté pobýval u jedné rodiny ve Visokom a v polovině roku 1993 odešel k matce a bratru do Tuzly. Podle jeho vyprávění byl bratr Hamdija později zajat v Ahatovićích a zabit v táboře u Ilijaše; jeho ostatky nebyly nalezeny. Jiné dostupné zdroje o osudu Hamdije po květnu 1992 nehovoří.

Oběti, paměť a spravedlnost

Podle oficiálních údajů bylo v opštině Bratunac v roce 1992 zabito 603 Bosňáků. Oběti z Bratunace z roku 1992 jsou pohřbeny v Memorijalnom centru Veljaci, založeném v roce 2007.

Soud BiH v roce 2015 zprostil velitele Vojne policije Bratunac Savu Babića obžaloby z protiprávního zadržování, bití a vražd zadržených ve škole.

Soud BiH dne 3. září 2024 pravomocně odsoudil Milana Trišiće, příslušníka Teritorijalne odbrane Bratunac a Bratunačke brigade VRS, k 13 letům vězení za zločiny proti lidskosti spáchané na civilistech z Hranče a Bratunace v roce 1992. Prvoinstančním rozsudkem ze 13. prosince 2023 byl odsouzen k 15 letům.