Svědkyně 50: patnáctiletá dívka z Foče a rozsudek nad Zoranem Vukovićem

Válka přichází do Foče

Svědkyně 50 byla bosňácká dívka z jedné vesnice v opštině Foča. Na jaře 1992 jí bylo patnáct let. Podle jejího svědectví dorazila válka do Foče v dubnu 1992: zbraně měli jen Srbové a místní obyvatelé už nemohli odejít do města pro jídlo ani pro lékařskou pomoc.

Začátkem května 1992 se rodina ze strachu, že jim budou zapáleny domy, začala skrývat v lese.

Útok na vesnici a zajetí

Vesnice byla poté napadena. Podle převyprávěného svědectví k útoku došlo 3. července 1992; toto datum však není potvrzeno jinými zdroji. Několik dní po útoku rodinu zajali čtyři uniformovaní vojáci.

Podle svědectví byla rodina odvedena k motelu Buk Bijela, kde byla svědkyně v barácích zadržována spolu s rodinou, dalšími ženami, dětmi a dvěma staršími muži. Odtud byla podle její výpovědi převezena do Srednjoškolski centar ve Foči a po jedenácti dnech do sportovní haly Partizan. Podle téhož svědectví bylo v hale zadržováno asi šedesát Bosňáků, převážně žen a dětí.

Sportovní hala Partizan

Z haly Partizan vojáci opakovaně odváděli ženy a dívky a znásilňovali je.

Uprostřed července 1992 odvedl Zoran Vuković, příslušník Vojska Republike Srpske (VRS), svědkyni 50 z haly Partizan do nedalekého bytu a znásilnil ji. Haagský tribunál shledal, že věděl, že dívce je pouhých patnáct let. Podle jednoho zdroje působil Vuković také jako člen polovojenské skupiny ve Foči.

Podle svědectví byla svědkyně v následujících týdnech vystavena sexuálnímu násilí také v několika domech a bytech ve Foči.

Dům v Ulici Osmana Đikića

Dne 2. srpna 1992 odvedl Dragoljub Kunarac, velitel jednotky VRS, svědkyni 50 a další tři dívky do domu v Ulici Osmana Đikića číslo 16, kde byly předány dalším vojákům. Haagský tribunál uznal Kunarace vinným z napomáhání při mučení a znásilňování.

Odchod z Foče

Svědkyně opustila Foču s ostatními zadržovanými v autobusech, které zajistila policie. Podle jejího svědectví to bylo 13. srpna 1992 a souviselo to s možnou návštěvou Mezinárodního výboru Červeného kříže; datum není potvrzeno jinými zdroji.

Svědectví v Haagu

Dne 29. a 30. března 2000 vypovídala svědkyně 50 před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v případu proti Dragoljubu Kunarcovi, Radomiru Kovačovi a Zoranu Vukovićovi. O tom, co prožila, řekla: „Na tomto světě neexistují slova, která by mohla popsat mé pocity.“

Tribunál dne 22. února 2001 odsoudil Dragoljuba Kunarace k 28 letům, Radomira Kovače k 20 letům a Zorana Vukovića k 12 letům vězení za zločiny proti lidskosti a porušování zákonů a obyčejů války. Kovač byl odsouzen za zločiny spáchané na jiných obětech, nikoli na svědkyni 50.

Odvolací senát ICTY zamítl odvolání dne 12. června 2002 a rozsudky potvrdil. Vukovićovy námitky, jimiž se pokusil zpochybnit věrohodnost svědkyně 50, senát odmítl.