Popis události · Novoseoci · 21. září 1992 – 30. září 1992
Novoseoci, září 1992: 44 mužů a chlapců zastřeleno na skládce Ivan Polje
Příslušníci 2. romanijske motorizovane brigade VRS obklíčili v noci z 21. na 22. září 1992 bosňácké selo Novoseoci u Sokocu. Ženy, děti a starší lidi deportovali směrem k Sarajevu, 44 mužů a chlapců zastřelili na skládce Ivan Polje, kde byla těla o osm dní později zasypána sutinami místní vesnické mešity. Soud BiH 2. listopadu 2026 nepravomocně odsoudil šest bývalých příslušníků brigády k celkem 83 letům vězení za zločin proti lidskosti.
Vesnice, která odevzdala zbraně
Novoseoci, malá vesnice v opštině Sokolac pod Romanijou, byla před válkou obydlena výhradně Bosňáky. Obyvatelé odevzdali zbraně a prohlásili loajalitu vůči srbským úřadům v Sokocu, protože věřili, že je to ochrání. Od května do září 1992 probíhal na území opštiny Sokolac rozsáhlý a systematický útok na bosňácké civilní obyvatelstvo: odzbrojování, zatýkání a transporty. Podle hodnocení soudního senátu Soudu BiH bylo cílem akce v Novoseocích etnické čištění tohoto obyvatelstva.
Noc z 21. na 22. září 1992
V noci z 21. na 22. září 1992 se příslušníci Vojne policije a Izviđačke čete 2. romanijske motorizovane brigade VRS rozmístili kolem vesnice a obklíčili ji. Podle nepravomocného rozsudku vedli vyslání a rozmístění jednotek Momčilo Pajić, velitel Vojne policije, a Miladin Gašević, zástupce velitele Izviđačke čete.
Ráno 22. září bylo obyvatelům nařízeno, aby opustili domy a shromáždili se. Podle rozsudku bylo místem shromáždění stanoviště Metaljka; Munira Selmanović ve své výpovědi zmiňuje areál podniku „Metalika“. Při vstupu vojska do vesnice byla zabita starší žena Devla Karić.
Podle zjištění nepravomocného rozsudku zavolal velitel 2. romanijske brigády Radislav Krstić Pajiće na nedaleké stanoviště Buljukovina a nařídil mu, aby se vrátil a provedl dohodnutý plán: zabití mužů a deportaci žen a dětí. Krstić je za Novoseoce obžalován v samostatném řízení.
Po Pajićově návratu byli muži odděleni od žen, dětí a starších osob, které byly autobusy odvezeny směrem k Sarajevu. Muži byli zadrženi. Podle rozsudku jim Pajić oznámil, že jsou určeni k výměně; podle výpovědi Munire Selmanović jim bylo řečeno, že zůstávají na „pracovní akci“. Munira Selmanović toho rána naposledy viděla manžela a osmnáctiletého syna. O svém pokusu vzít syna s sebou později před Haagským tribunálem stručně řekla: „Prosila jsem, nepodařilo se mi to.“
Skládka Ivan Polje
Podle nepravomocného rozsudku Pajić určil skupinu pro likvidaci mužů: Miladina Gaševiće, Željka Gaševiće, Momira Kezunoviće, Branislava Kezunoviće, Jadranka Šuku, vojenského policistu Nikolu Koprivicu a několik dalších příslušníků, kteří mezitím zemřeli.
Čtyřicet čtyři zajatých mužů a chlapců bylo dvěma vojenskými nákladními vozy odvezeno na skládku Ivan Polje u Sokocu, asi šest kilometrů od vesnice. Skupinu na Ivan Polju vedl Miladin Gašević. Zajatce přiváděli k okraji krasového závrtu, nejprve z jednoho a poté z druhého nákladního vozu, a všechny zabili z automatických zbraní. Podle rozsudku bylo vypáleno 178 nábojů. Nejmladší oběti bylo čtrnáct let.
Při útoku na Novoseoce bylo celkem zabito 45 bosňáckých civilistů – 44 mužů a chlapců a jedna žena. Podle slov žalobce bylo mezi zabitými 12 otců a 13 synů. Byli mezi nimi manžel a osmnáctiletý syn Munire Selmanović.