Markale, 5. února 1994: jedna granát na sarajevském tržišti

Tržiště v obleženém městě

Tržiště Markale se nachází přímo v centru Sarajeva, v opštině Centar. I během obléhání města, které trvalo od roku 1992 do roku 1995, zůstalo místem, kam lidé chodili nakoupit či vyměnit ono málo potravin a zboží, které se dalo sehnat. Podle portálu genocid.ba zasahovala palba VRS tržiště během obléhání téměř denně.

Sobota 5. února 1994

V sobotu 5. února 1994, po téměř dvou letech obléhání, bylo tržiště kolem poledne plné lidí. Mezi 12:10 a 12:20 dopadl mezi stánky jeden minometný granát ráže 120 mm. Šlo o konvenční, továrně vyrobený granát.

Podle portálu genocid.ba a Rádia Svobodná Evropa bylo při útoku zabito 68 lidí a 144 jich bylo zraněno. Rozsudek Haagského tribunálu (ICTY) ve věci Galić uvádí více než 60 zabitých a více než 140 zraněných.

Zabití

Portál genocid.ba zveřejňuje jmenný seznam lidí zabitých na tržišti Markale 5. února 1994. Podle tohoto seznamu patří mezi zabité: Senad Arnautović, Ibrahim Babić, Mehmed Baručija, Ćamil Begić, Emir Begović, Vahida Bešić, Gordana Bogdanović, Vaskrsije Bojinović, Muhamed Borovina, Faruk Brkanić, Sakib Bulbul, Jelena Čavriz, Almasa Čehajić, Zlatko Čosić, Alija Čukojević, Verica Ćilimdžić, Smilja Delić, Ifet Drugovac, Dževad Durmo, Fatima Durmo, Kemal Džebo, Ismet Fazlić, Vejsil Ferhatbegović, Dževdet Fetahović, Muhamed Fetahović, Ahmed Fočo, Majda Ganović, Isma Gibović, Rasema Hasanović, Alija Hurko, Mirsada Ibrulj, Mustafa Imanić, Rasema Jažić, Razija Junuzović, Hasija Karavdić, Mladen Klačar, Marija Knežević, Selma Kovač, Ibro Krajčin, Sejda Kunić, Jozo Kvesić, Numo Lakača, Ruža Malović, Jadranka Minić, Safer Musić, Nura Odžak, Mejra Orman, Hajrija Oručević, Seid Prozorac, Smajo Rahić, Igor Rehar, Rizvo Sabit, Zahida Sablja, Nedžad Salihović, Hajrija Smajić, Emina Srnja, Džemo Subašić, Šaćir Suljević, Hasib Šabanović, Ahmed Šehbajraktarević, Bejto Škrijelj, Junuz Švrakić, Pašaga Tihić, Munib Torlaković, Ruždija Trbić, Džemil Zečić, Muhamed Zubović a Senad Žunić.

Vyšetřování

Místní vyšetřovací tým dorazil na místo útoku kolem 13:20 a pracoval zhruba týden. Balistické zprávy vypracovali mimo jiné Mirza Sabljica, Hamdija Ćavčić a Berko Zečević; Zečević později svědčil před Haagským tribunálem. Útok vyšetřoval také UNPROFOR. Zpráva OSN z 15. února 1994 určila směr, ze kterého granát přiletěl, ale uvedla, že přesnou palebnou pozici nelze určit.

Popírání a soudní pravda

Srbská strana po léta tvrdila, že granát vypálili Bošňáci sami na sebe. Radovan Karadžić opakoval i před soudem, že za útok odpovídá „muslimská strana“.

Haagský tribunál dospěl k jinému závěru. Soudní senát ICTY ve věci Stanislava Galiće, velitele Sarajevsko-romanijskog korpusa VRS, dospěl 5. prosince 2003 k závěru nade vší rozumnou pochybnost, že granát byl vypálen záměrně z území pod kontrolou tohoto sboru. Tezi, že Armija RBiH záměrně střílela na vlastní civilisty, senát označil za nepřijatelnou. Odvolací senát ICTY potvrdil rozsudek 30. listopadu 2006 a Galićovi uložil trest doživotního vězení.

Radovan Karadžić, prezident RS, byl odsouzen mimo jiné za ostřelování Markale 5. února 1994; Mechanismus pro mezinárodní trestní tribunály (IRMCT) mu v březnu 2019 pravomocně uložil doživotní vězení. Ratko Mladić, velitel Hlavního štábu VRS, byl v listopadu 2017 v prvním stupni před ICTY odsouzen mimo jiné za obě masakry na Markale a IRMCT mu v červnu 2021 pravomocně potvrdil trest doživotního vězení.