Logor Luka v Brčkém 1992: hangáry na břehu Sávy

Válka přichází do Brčkého

Válka dorazila do Brčkého 30. dubna 1992. Podle portálu genocid.ba, který vychází z materiálů RECOM, srbské síly, včetně příslušníků „Belih orlova“ a „Arkanovih tigrova“, toho dne zničily dva mosty přes Sávu, které spojovaly Brčko s Chorvatskem, a počátkem května převzaly kontrolu nad celým městem.

Logor v přístavních hangárech

Od 7. května 1992 fungoval v hangárech přístavu Luka v Brčkém, kde se dříve skladovalo zboží, zajatecký logor. Byly v něm drženy stovky bosňáckých a chorvatských mužů. Podle genocid.ba byli zadržení přiváděni z kasáren JNA, z firmy „Laser“, z mešity, z nemocnice a z policejní stanice. Po příchodu jim podle téhož zdroje byly odebrány doklady a cennosti a poté leželi na kartonech a betonu v přeplněném hangáru.

Podle portálu genocid.ba logor střežili a do logoru docházeli příslušníci Stanice javne bezbjednosti Brčko (SJB Brčko), docházeli i příslušníci srbských polovojenských jednotek.

Dva týdny systematického zabíjení

Systematické zabíjení v logoru trvalo zhruba od 7. do 21. května 1992. Poté pokračovalo bití a vraždy byly řidší, a to až do začátku července. Podle genocid.ba byli zadržení odváděni po čtyřech a vraceli se jen jeden nebo dva; těla byla odvážena chladírenskými vozy nebo házena do Sávy.

V logoru působil Goran Jelisić, který se zadržovaným představoval jako „srpski Adolf“. Účastnil se výslechů, bil zadržené obušky a pálkami a střílel na oběti. Haagský tribunál shledal, že spáchal 13 vražd. Mezi zabitými byli Jasminko Ćumurović, bratři Huso a Smajil Zahirović, Naza Bukvić a Stipo Glavočević. Podle genocid.ba byli bratři Zahirovićové obviněni hned po příchodu, že jsou příslušníky „Zelenih beretki“. Jelisić těžce zranil i další zadržené, mezi nimi A. D.

Portál genocid.ba uvádí i jména dalších zabitých: podle tohoto zdroje byli Denijal Ibrahimović a Sead Ćerimagić zabiti v administrativní budově logoru a Smajl Ribić a Đoko Stevanović téhož dne jako Stipo Glavočević.

Zločiny na zadržených páchal také Ranko Češić, příslušník Teritorijalne odbrane bosanskih Srba Grčica, který byl od 15. května 1992 v zásahové četě záložní policie v Brčkém. V období od 11. května do 6. června 1992 zabíjel a týral zadržené v logoru Luka.

Isak Gaši

Mezi zadrženými byl Isak Gaši, kajakář a kanoista a bývalý reprezentant Jugoslávie. V logoru byl donucen podílet se na odstraňování těl zabitých do Sávy. Propuštěn byl 7. června 1992. Později svědčil před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), mimo jiné v únoru 2004 v řízení proti Momčilu Krajišnikovi.

Po Jelisićovi

Podle výpovědí bývalých zadržených velel po Jelisićovi logoru Kosta Simeunović; portál genocid.ba uvádí tutéž osobu jako Konstantina Simonoviće, policistu SJB Brčko. Podle výpovědi Muhameda Bukvića ho Simeunović bil v kanceláři logoru policejním obuškem.

Logor fungoval do začátku července 1992. Podle genocid.ba byla část přeživších zadržených v červenci 1992 převezena do logoru Batković a většina z nich byla vyměněna po říjnu 1992.

Rozsudky

ICTY odsoudil 14. prosince 1999 Gorana Jelisiće za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti ke 40 letům vězení, z obžaloby z genocidy byl zproštěn. Odvolací senát potvrdil trest 5. července 2001.

Ranko Češić byl 11. března 2004 odsouzen před ICTY k 18 letům vězení poté, co se přiznal k vině v 12 bodech obžaloby.

Monika Ilić, rozená Simonović, byla za týrání zadržených v logoru Luka odsouzena ke dvěma a půl letům vězení.