Dr. Eso Sadiković – prijedorský lékař zavražděný po internaci v táboře Omarska

Noc z 5. na 6. srpna 1992

V noci z 5. na 6. srpna 1992 byl Eso vyvolán při omarské „prozivce smrti“. Podle knihy „Kolika je u Prijedoru čaršija“ Nusreta Sivace, předválečného kameramana TV BiH a rovněž vězně Omarsky, dr. Sadiković ode dveří řekl: „Zbogom, prijatelji…“, a vězňové povstali a se slzami ho vyprovodili slovy: „Hvala ti, doktore“. Podle jiného zdroje, když někteří vězňové rozplakali, Eso je zvýšeným hlasem a s úsměvem uklidnil a místností se rozlehl potlesk.

Podle svědectví dr. Ibrahima Beglerbegoviće, který byl krátce vězněm Omarsky, mu Eso předal lístek se vzkazem „Alma, Bato, voli vas Tajo“, který on zprostředkovaně doručil Esově manželce.

Téže noci dorazil do tábora Omarska dr. Mićo Kovačević, kterého zdroje popisují jako jednoho z pánů nad životem a smrtí prijedorských nesrbů a kterého Eso počítal mezi své tři nejlepší přátele. Podle zdroje spolu oba muži dlouho hovořili na přistávací dráze před odvozem; obsah rozhovoru není znám, ale zdroj uvádí, že Kovačević přišel vyprovodit Esa na smrt.

Eso byl spolu s dalšími 123 prijedorskými vězni odvezenými z tábora Omarska zabit střelou do hlavy a jeho tělo bylo vhozeno do jámy Hrastova glavica u Sanskog Mostu, v útrobách pohoří Grmeč. V okamžiku smrti mu bylo 44 let.

„Odešel do Nikaraguy“

Osud dr. Sadikoviće byl dlouho skrýván. Srbské úřady tvrdily, že Eso „nekako otišao u Nikaragvu“. Příbuzní pochopili, že byl zabit, teprve když jim právník a válečný kapitán Bogdan Tadić řekl, že „Eso je otišao u Nikaragvu“. Tadić ihned poté zabral Esův dům a přeměnil jej na štáb. Již v září 1992 „bacio je oko“ na Esovu manželku Zoricu, kterou později pojal za ženu.

Druhá vražda

Zdroj uvádí, že Eso byl zabit „dvakrát“: podruhé, když byly jeho nezletilé děti pokřtěny a byla jim změněna identita. V roce 1993 se z třináctileté Almy stala Veronika Gagović a z dvanáctiletého Enise Filip Gagović. Podle jednoho zdroje změnu jmen provedla matka Zorica s potvrzením SDS.

Po válce přijela Alma, narozená v Sarajevu dne 6. dubna 1979, k babičce Seniji do Sarajeva s úmyslem zapsat se na lékařskou fakultu; v životopise uvedla, že se dříve jmenovala Alma Sadiković a nyní Veronika Gagović. Pracovala jako překladatelka v Kanceláři vysokého představitele pro BiH v Banja Luce a překládala také pro Biljanu Plavšić v době, kdy byla prezidentkou Republiky Srpske. Získala stipendium v Americe, kde vystudovala medicínu, a brzy do Ameriky přivedla i bratra. Na jaře 1998 poslala babičce Seniji text o svém osudu, uveřejněný v jednom americkém listu. Podle svědectví Esova strýce z matčiny strany Envera Kovačeviće Seniju obzvlášť zasáhlo, že se v textu nikde nezmiňuje Alma, ale pouze Veronika. Senija Sadiković zemřela v roce 2001.

Exhumace a džanáza

Ostatky dr. Esa Sadikoviće byly nalezeny v roce 2007. Kolektivní džanáza za něj a další zabité se konala na prijedorském stadionu Luka a Eso byl pohřben dne 29. července 2007 na šahidském hřbitově Skele v Prijedoru. Jeho děti na džanázu nepřijely.

Přeživší vězňové z Prijedoru a Sanskog Mostu oznámili, že dne 5. srpna umístí nad hromadnou hrobku Hrastova glavica pamětní desku se jmény zabitých.

Elitocid v Prijedoru

Vraždu dr. Sadikoviće zdroje zasazují do širšího vzorce vraždění vzdělané elity Bošňáků v Prijedoru. Jen v Prijedoru byli zabiti také lékaři Eniz Begić, Razim Musić, Jusuf Pašić, Željko Sikora a Rufad Suljanović, mikrobiolog Kemal Cerić a internista Osman Mahmuljin, spolu s mnoha dalšími intelektuály z různých oborů.

Vzpomínka

Občanské sdružení „Behar“ z Prijedoru zahájilo iniciativu, aby byla ulice Skopska, v níž dodnes stojí Esův rodinný dům, přejmenována na ulici „Dr. Esada Sadikovića“. Podle jednoho zdroje byla žádost podána před osmi lety a stejně jako žádost o pomník 102 zabitým prijedorským dětem zůstala bez výsledku.

Zorica Gagović, později vdova po Bogdanu Tadićovi, podle zdrojů odjela do Ameriky. V Prijedoru se objevila kvůli dědickému řízení s dětmi Bogdana Tadiće a dům v ulici Skopska pronajala. Nusret Sivac, Esův předválečný přítel domu, vyprávěl, že ji tehdy viděl u brány domu při rozhovoru s bývalým prijedorským maratoncem Sandrem Selmanem. Když se novinář pokusil telefonicky promluvit s Esovými dětmi, ozvala se žena, o níž redakce soudí, že byla Zorica Gagović, a hrubým tónem odmítla jakýkoli rozhovor s požadavkem, aby nechali na pokoji ji i její rodinu.