Popis události · Mostar · 13. června 1992 – 14. června 1992
Uborak i Sutina: zastřelení 114 civilistů z Mostaru v červnu 1992
V noci z 13. na 14. června 1992, když se srbské síly stahovaly z Mostaru, byli zabiti bošňačtí a chorvatští civilisté odvedení ze svých domovů a úkrytů. Podle sdružení rodin obětí a médií bylo exhumováno 114 těl, 88 na městské skládce Uborak a 26 u hřbitova Sutina, přičemž Haagský tribunál soudně zjistil nejméně 40, respektive nejméně sedm zabitých. Více než tři desetiletí poté nebyl za tyto zločiny nikdo obžalován ani odsouzen.
Kde a kdy
Mostar
- Datum
- 13. června 1992 – 14. června 1992
- Místo
- Sjeverni logor, Mostar, Uborak, Sutina, Vrapčići
- Souřadnice
- 43.34° N · 17.81° E
Stažení JNA z Mostaru
Po dvou měsících ostřelování Mostaru na jaře 1992 se síly JNA a VRS začaly z města stahovat. Operace „Šakal“ začala 7. června 1992 a chorvatské síly dorazily do Mostaru 11. června.
Odvádění a zadržování civilistů
V době stahování srbské síly a polovojenské jednotky odvlékaly bošňacké a chorvatské civilisty z jejich domovů a úkrytů v mostarských čtvrtích Zalik, Bejrut, Vrapčići a Bijelo Polje. Odváděni byli muži, mladíci, ale i celé části rodin.
Od 13. června 1992 byly desítky civilistů drženy v šatnách fotbalového stadionu FK Lokomotiva ve Vrapčićích, kde byly mučeny a krutě týrány. Počet zadržených na stadionu vzrostl během šesti dnů z 37 na 90. Podle N1 a FENA byli zajatí civilisté bíti a mučeni také v kasárnách JNA Sjeverni logor.
Noc z 13. na 14. června 1992
Kolem 22:30 13. června bylo asi 20 zadržených naloženo do bílé dodávky a zastřeleno. V noci z 13. na 14. června 1992 bylo na městské skládce Uborak zabito 88 civilistů a u městského hřbitova Sutina bylo zastřeleno 26 lidí. Podle sdružení rodin obětí a médií bylo celkem zabito 114 civilistů, Bošňáků a Chorvatů z Mostaru. Předseda sdružení rodin obětí Uboraku a Sutiny Adnin Hasić to shrnuje slovy: „bylo zastřeleno 114 nevinných občanů Mostaru“.
Haagský tribunál (ICTY) přijal v případu proti Vojislavu Šešeljovi jako soudně zjištěné skutečnosti, že srbská Teritorijalna odbrana (TO) a dobrovolníci Srbské radikální strany, takzvaní „šešeljevci“, zabili v polovině června 1992 na skládce Uborak nejméně 40 civilistů, převážně Bošňáků a jednoho Chorvata. Podle týchž zjištění srbská TO a polovojenské síly v červnu 1992 zabily v márnici na hřbitově Sutina nejméně sedm civilistů a více než 20 tam zadržovaných bylo týráno a mučeno.
Přeživší
Několika zadrženým se podařilo přežít. Redžep Karišik rozbil pouta a uprchl ze správní budovy hřbitova Sutina; později svědčil před Haagským tribunálem v řízení proti Šešeljovi. Admir Boloban přežil střelbu ukrytý v křoví a poté o ní informoval policii.
Exhumace
Z jámy u řeky Neretvy, asi 150 metrů od hřbitova Sutina, bylo exhumováno 26 těl. Datum této exhumace zdroje uvádějí různě: podle Detektoru byla těla vyzvednuta 16. června 1992, podle Rádia Svobodná Evropa 25. června 1992. Hrob v Sutině je podle sdružení rodin a médií považován za první objevený masový hrob v Bosně a Hercegovině. Na skládce Uborak bylo 28. srpna 1992 exhumováno 88 těl.
Rodiny obětí
Některé rodiny přišly zároveň o otce i syny. Podle svědectví jedné ženy, zveřejněného na portálu genocid.ba, jí byli při tomto zločinu zabiti otec a dva bratři – „protože mi byli při tomto válečném zločinu zabiti dva bratři a otec“, řekla – a matka jí zemřela o patnáct dní později.
Mezi zabitými na Uboraku byl podle Rádia Svobodná Evropa Enver Rahimić. Jeho vdova Amra Rahimić v roce 2011 prohlásila, že na spravedlnost čeká již 19 let.