Osobní svědectví · Omarska · 30. dubna 1992 – 6. srpna 1992
Ante Tomić z Ljubije: ubit do bezvědomí a hozen mezi mrtvé v Omarské
Ante Tomić, bosenský Chorvat a horník z Ljubije, byl zatčen v noci z 13. na 14. června 1992 a téměř tři týdny strávil v táboře Keraterm, poté více než měsíc v Omarské, kde byl zbit do čtyřdenního bezvědomí a hozen na hromadu mrtvých těl. Přežil a v roce 2001 svědčil před Haagským tribunálem v řízení proti velitelům Keratermu.
Ljubija na jaře 1992
Ante Tomić měl v roce 1992 34 let. Byl to bosenský Chorvat z Ljubije v opštině Prijedor, místa, kde Chorvaté tvořili zhruba polovinu obyvatelstva, a pracoval v dolech Omarska. S sousedy všech národností vycházel dobře.
Večer 30. dubna 1992 policie v Ljubiji zavřela hospodu a vyhlásila zákaz vycházení. Tak se Tomić dozvěděl, že SDS převzala moc v Prijedoru.
Dvacátého čtvrtého května se doslechl, že se připravuje útok na Donju Ljubiju, a vydal se tam s přáteli Srby, Chorvaty a Muslimy. Zastavili je příslušníci Teritorijální obrany. Do poloviny června byla Ljubija zcela odříznuta: telefony nefungovaly, autobusy nejezdily. „Byli jsme úplně izolovaní,“ řekl Tomić.
Zatčení a tábor Keraterm
V noci z 13. na 14. června 1992 přišli do jeho bytu dva srbští vojáci – jeho sousedé. Spolu asi deseti muslimskými a chorvatskými muži ve věku od 16 do 60 let byl odvezen do tábora Keraterm. Jeden z odvedených byl zbitý a bos, další v pyžamu.
V Keratermu byl téměř tři týdny držen v místnosti číslo 2 spolu asi 400 lidmi. Nikdy nebyl vyslechnut a nikdo mu neřekl, proč je zadržován. Zadržení museli třídit věci vyrabované ze spálených vesnic.
Tomić svědčil o násilí, jehož byl svědkem. Emsud Bahonjić zemřel den nebo dva poté, co jej kopal Dušan Knežević „Duća“, později pravomocně odsouzený. Byl zbit sedmnáctiletý mladík albánské národnosti a dva albánští cukráři. Jovan Radočaj, Srb, byl zbit a téže noci zabit; podle Tomićova svědectví při odchodu řekl: „It's all over“ („Je konec“). Policisté z Ljubije Drago Tokmadžić a Esad Islamović byli zbiti; Tokmadžić zemřel, Islamović přežil a byl převezen do nemocnice. Mezi těmi, kdo je bili, byl Zoran Žigić, později pravomocně odsouzený.
Milan Ćurguz „Krivi“ přiváděl zadržené do tábora, ale zároveň jim pomáhal. Byl zabit – podle Tomićových slov právě kvůli této pomoci. Jeho bratr Pero Ćurguz, pracovník Červeného kříže, nejprve Tomićovi řekl, že Milana zabili Srbové, poté však v televizi Banja Luka tvrdil, že ho zabili Muslimové.
Podle Tomićova odhadu bylo během jeho pobytu v Keratermu zabito kolem deseti lidí.
Omarska
Čtvrtého července 1992 byl Tomić spolu se 115 dalšími muži z Ljubije převezen do tábora Omarska. Popsal jej jako místo bez pravidel a bez lidské důstojnosti, kde strážní i návštěvníci bili zadržené kdykoli. Podle jeho odhadu bylo v Omarské denně zabito nejméně 10 až 15 zadržených.
Jednou byl zbit tak těžce, že čtyři dny ležel v bezvědomí. Strážní jej hodili na hromadu mrtvých těl, kde ho živého našel jeden spoluvězeň. Podle jeho svědectví ho v nejhorší noci bil jeden strážný spolu až se sedmi dalšími. Velitelem tábora Omarska byl Miroslav Kvočka, později pravomocně odsouzený.
V polovině července museli zadržení zpívat srbské nacionalistické písně pro delegaci, která přijela z Banje Luky.