Matka ze Sušice se zeptala velitele tábora: řekni mi, kde leží moji synové

Převzetí Vlasenice

Dvacátého prvního dubna 1992 převzaly JNA a další srbské síly kontrolu nad Vlasenicí ve východní Bosně a začaly vyhánět bosenské muslimy a další nesrby. Do konce září 1992 byli z Vlasenice vyhnáni téměř všichni bosenští muslimové.

Tábor Sušica

Habibě Hadžić bylo tehdy 49 let. Byla vdaná a měla dva dospělé syny – jedenatřicetiletého Enise a devětadvacetiletého Bernise. Byla vězněna v táboře Sušica u Vlasenice, na bývalé vojenské střelnici, kde byli civilisté drženi ve větším ze dvou skladů, takzvaném hangáru. V hangáru bylo současně vězněno 300 až 500 lidí.

Podle svědectví Habiby Hadžić měl každý vězeň k sezení přibližně jeden metr čtvereční a jídlo dostávali jednou denně. Lékařská pomoc neexistovala a hygienické podmínky byly špatné.

Velitelem tábora byl Dragan Nikolić, zvaný „Jenki“. Habiba Hadžić byla v táboře bita, mimo jiné pažbou pušky, která jí zranila ruku. Musela pro Nikolića vykonávat domácí práce. Byla nucena přihlížet bití a smrti dalších vězňů, mezi nimi i smrti Fadila Huremoviće. Podle údajů portálu genocid.ba byli v táboře ztýráni také Mevludin Hatinić, který zemřel, a Asim Zildžić, kterému bylo zraněno oko.

Synové, kteří zůstali za drátem

Když Habiba Hadžić tábor opustila, zůstali v něm její synové Enis a Bernis. Živé už je nikdy neviděla. „Oni nejsou naživu,“ řekla později.

Podle výpovědi velitele tábora Dragana Nikolića byli oba bratři Hadžićovi mezi přibližně 40 posledními vězni, kteří byli 30. září 1992, v době rozpouštění tábora, odvedeni na Debelo Brdo u Vlasenice, kde byli zabiti a na místě zahrabáni.

Následky věznění nese Habiba Hadžić dodnes: uvedla, že má trvale poškozený pravý loket a trpí vysokou hladinou cukru v krvi a srdečními potížemi.

Před soudem v Haagu

Dragan Nikolić se 4. září 2003 před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) přiznal ke čtyřem bodům obžaloby ze zločinů proti lidskosti. Třetího listopadu 2003 vypovídala Habiba Hadžić v řízení o stanovení trestu. Nežádala pomstu – prosila Nikolića, aby jí řekl, v jakém hromadném hrobě leží její synové.

Soudní senát ICTY odsoudil 18. prosince 2003 Dragana Nikolića za zločiny proti lidskosti spáchané v táboře Sušica k 23 letům vězení. Odvolací senát trest 4. února 2005 snížil na 20 let.