Abida Omerović: noc, kdy hořela Glogova, a autobusy do Kladanje

Čtyřicet let v Glogově

Podle vlastního vyprávění se Abida Omerović narodila roku 1930 v Pirićích a v roce 1952 se provdala do Glogovy, vesnice v opštině Bratunac. Prožila tam čtyřicet let.

Předzvěsti

Na jaře 1992, jak Abida Omerović vypráví, uviděla na Avdině poli seřazené tanky. Soused Hamed varoval, že Srbové všechny pobijí, a vyzýval muže, aby Glogovu opustili. Její manžel podle jejího svědectví odmítl odejít s ostatními muži a později se skrýval v lesích. Podle téhož svědectví byl krátce před útokem zabit Avdo, který odešel s koňmi.

Den před útokem, 8. května 1992, rozhodl Krizni štab Bratunac v čele s Miroslavem Deronjićem, že Glogova bude napadena, vypálena a její muslimští obyvatelé násilně vysídleni. Před útokem Teritorijální obrana a policie se souhlasem Miroslava Deronjiće obyvatele Glogovy odzbrojily, takže vesnice zůstala bez jakékoli obrany.

V noci před 9. květnem, jak Abida Omerović vypráví, spatřila pod hruškou vedle domu klečet ozbrojeného muže. Své rodině tehdy řekla: „Teď nás všechny pozabíjejí.“

Útok 9. května 1992

Útok na Glogovu provedly 9. května 1992 jednotky JNA, Teritorijální obrana Bratunac, policie Bratunac a polovojenské jednotky. Podle svědectví Abidy Omerović se z lesa ráno rozlétla střelba a domy začaly hořet; nejprve byly zapáleny dvě myslivecké chatky.

Útočníci systematicky vypalovali domy, další objekty, pole i stohy sena a zničili mešitu. Velká část Glogovy byla srovnána se zemí. Bylo zabito 64 neozbrojených Bošňáků z Glogovy.

Rodina Abidy podle jejího vyprávění strávila noc v domě souseda Miralema. Snacha stačila, než stodola shořela, vypustit z ní krávu s telátkem.

Vzdání se a vyhnání

Nazítří se podle svědectví Abidy Omerović obyvatelé vydali k asfaltové silnici, aby se vzdali, a celý den čekali pod dozorem na Avdině poli. Mezi strážemi byl podle jejích slov i muž jménem Rašo. Autobusy přijely podle jejího vyprávění večer. U jedné hospody na cestě vojáci napadli řidiče a říkali, že lidi je třeba nahnat do potoka a pobít.

Přeživší ženy a děti byly násilně nacpány do autobusů a vyhnány mimo opštinu Bratunac; plán Krizního štábu uváděl jako cíl Kladanj. V Kladanji byli vyhnanci podle svědectví Abidy Omerović ubytováni nejprve v jedné novější budově, poté ve školce a v několika domech.

Po útoku nezůstal v Glogově ani jeden Bošňák.

Rozsudek

Haagský tribunál (ICTY) odsoudil 30. března 2004 na základě přiznání viny Miroslava Deronjiće, předsedu Krizního štábu Bratunac, k deseti letům vězení za pronásledování jako zločin proti lidskosti. Rozsudek se týká právě útoku na Glogovu. Odvolací senát ICTY vynesl v případu Deronjić rozsudek 20. července 2005 a Deronjić byl v listopadu 2005 převezen do Švédska k výkonu trestu.