Osobní svědectví · Skočić · 12. července 1992
Zijo Ribić: osmiletý chlapec, který jako jediný ze své rodiny vyšel živý z jámy u Skočiće
V červenci 1992 vtrhli příslušníci polovojenské jednotky „Simini četnici“ ze Srbska do romské vesnice Skočić u Zvorniku, kde bylo zabito 27 romských civilistů, mezi nimi i děti. Osmiletý Zijo Ribić byl jediný ze své rodiny, kdo vyšel živý z jámy, do které byla házena těla zabitých. Jako dospělý svědčil v Bělehradě, kde byli obžalovaní pravomocně zproštěni obžaloby z vražd a tři z nich byli odsouzeni pouze za znásilnění a nelidské zacházení.
Kde a kdy
Skočić
- Datum
- 12. července 1992
- Místo
- Skočić, Beograd, Kozluk
- Souřadnice
- 44.51° N · 19.10° E
Vesnice u Zvorniku
Skočić je romská vesnice vzdálená asi 15 kilometrů od Zvorniku. Od dubna 1992 působila na území opštiny Zvornik dobrovolnická polovojenská jednotka ze Srbska, známá jako „Simini četnici“, kterou založil Sima Bogdanović. Jednotka pocházela z Rumy a Šabace.
Podle svědectví Zije Ribiće se skupina Romů z vesnice ukrývala v domě Hamdiji Ribiće ve Skočići. Zijovi bylo tehdy osm let.
12. července 1992
Příslušníci jednotky „Simini četnici“ vtrhli do Skočiće. Datum 12. července 1992 stanovil prvostupňový rozsudek Vyššího soudu v Bělehradě. Útočníci zaminovali vesnickou mešitu. Podle svědectví Romy oloupili a vzali jim zlato, peníze, hodinky a šperky. Muže, mezi nimi i Zijova otce, oddělili a odvezli nákladním automobilem.
Arifa Nuhanović, stará 58 let, byla zabita již na prvním místě ve Skočići. Ženy byly vystaveny znásilňování. Tři mladé ženy, z nichž dvě byly v době zločinu nezletilé, přežily a později vypovídaly jako chráněné svědkyně.
U jámy
Zajaté ženy a děti odvedli útočníci k jámě, kde je zabíjeli a těla házeli do jámy, kterou poté zaminovali. Poloha jámy se v pramenech uvádí různě: podle jednoho pramene jde o jámu u Hamzićů nedaleko od Šetićů, podle druhého o velkou jámu v Šetićích a podle třetího o jámu u Malešićů.
Ve Skočići bylo zabito 27 romských civilistů. Podle obžaloby byla mezi oběťmi těhotná žena zabitá s dítětem v náručí a sedm dětí ve věku od dvou do 13 let.
Podle svědectví Zije Ribiće byla jeho matka v devátém měsíci těhotenství a jeho zhruba dvouletého bratra Sabriju útočníci u jámy zastřelili před jejíma očima. Jak Zijo vypověděl, při útoku byli zabiti jeho otec, matka, šest sester a bratr.
Přeživší
Zijo Ribić byl jediný z rodiny, kdo vyšel z jámy živý. Podle jeho svědectví byl bodnut do krku a postřelen z palné zbraně a přežil pod těly dalších zabitých. Podle jiného pramene jej útočníci udeřili, považovali ho za mrtvého a hodili do jámy, z níž se vyškrábal, když se probral k vědomí.
Chlapec utekl a ukryl se v opuštěném domě. Tam ho našli dva vojáci JNA, kteří ho odvezli do ambulance v Kozluku a poté do nemocnice ve Zvorniku. V zvornické nemocnici zůstal do prosince 1994.
Dospívání
V prosinci 1994 ho jedna norská organizace poslala do zařízení pro traumatizované děti v Igalu v Černé Hoře, kde strávil asi rok a půl. Poté žil do roku 2001 v dětském domově „Mladost“ v Bijeloj. V roce 2001 se přestěhoval do dětského domova v Tuzle, kde dokončil školu a vyučil se kuchařem. Později navštěvoval kuchařskou školu v Itálii a pracuje jako kuchař v Tuzle.
„Hatred will not lead me anywhere“ (Nenávist mě nikam nedovede), řekl Zijo Ribić.
Proces Skočić
Fond za humanitarno pravo podal v roce 2008 trestní oznámení u Tužilaštva za ratne zločine Srbije. Proces Skočić před Vyšším soudem v Bělehradě začal v roce 2009 a Zijo Ribić v něm svědčil. Hlavní obžalovaný Sima Bogdanović zemřel během řízení ve vazbě, před vynesením rozsudku.