Osobní svědectví · Prijedor · 30. dubna 1992
Minka Čehajić svědčí v Haagu: hledání manžela Muhameda od Keratermu a Omarske až po soudní síň
Pediatrička Minka Čehajić přišla v roce 1992 v Prijedoru během několika týdnů o práci, domov i o manžela Muhameda Čehajiće, zvoleného předsedu Skupštiny opštiny Prijedor. Byl vězněn v táborech Keraterm a Omarska a od konce července 1992 je pohřešován. V květnu 2002 vypovídala Minka Čehajić před ICTY v případu proti Milomiru Stakićovi, který byl později pravomocně odsouzen k 40 letům vězení.
Kde a kdy
Prijedor
- Datum
- 30. dubna 1992
- Místo
- Prijedor, Omarska
- Souřadnice
- 44.98° N · 16.71° E
Rodina z Prijedoru
Minka Čehajić byla v roce 1992 pediatrička, matka dvou dětí a zástupkyně ředitele nemocnice v Prijedoru. Podle portálu genocid.ba jí tehdy bylo 50 let. Její manžel Muhamed Čehajić (SDA) byl zvoleným předsedou opštiny Prijedor a jeho zástupcem byl Milomir Stakić (SDS).
Převzetí moci, 30. dubna 1992
Srbské síly převzaly 30. dubna 1992 v Prijedoru moc a Milomir Stakić nahradil Muhameda Čehajiće v čele opštiny. Podle výpovědi Minky Čehajić vlála toho rána před nemocnicí vlajka SDS a u vchodu stáli vojáci a stráže.
Odvedení Muhameda Čehajiće
V květnu 1992 byl Muhamed Čehajić zadržen policií. Podle výpovědi jeho manželky se tak stalo 23. května odpoledne: byl odveden z domova na policii k výslechu a už nebyl propuštěn. Následujícího dne ji podle jejích slov nejprve nechtěli k manželovi pustit; návštěvu jí podle její výpovědi umožnil teprve Milan Kovačević, lékař a funkcionář SDS v Prijedoru, později obžalovaný před ICTY.
Manžela naposledy viděla podle své výpovědi 25. května 1992. Při té příležitosti odmítl brýle, které mu přinesla. Krátce poté přišla i o práci v nemocnici: podle její výpovědi nechávali Srby pracovat, zatímco Bošnáky a Chorvaty posílali domů.
Keraterm a Omarska
Muhamed Čehajić byl vězněn v táboře Keraterm a poté v táboře Omarska. Podle výpovědi Minky Čehajić byl koncem července 1992 spolu s dalšími vězni v noci vyvolán a autobusy odvezen neznámým směrem. Od té doby se nevrátil. Podle její výpovědi jí představitelé úřadů v Prijedoru tvrdili, že několik vězňů, mezi nimi i Muhamed, uprchlo z Omarske při výpadku elektřiny 27. července 1992.
Minka Čehajić podle své výpovědi opustila Prijedor v září 1992. Pokoušela se promluvit se Stakićem, ale nepodařilo se jí k němu dostat.
Pátrání po válce
Podle portálu genocid.ba se po válce účastnila exhumací po celé Bosně a Hercegovině v naději, že ostatky jejího manžela budou identifikovány pomocí analýzy DNA. Osud Muhameda Čehajiće nebyl dosud objasněn.
Svědectví v Haagu
Od 14. do 16. května 2002 vypovídala Minka Čehajić před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v případu proti Milomiru Stakićovi, muži, který převzal funkci jejího manžela. Po tři dny popisovala, jak Muhameda hledala a jak se o něm nic nedozvěděla. Zmínila se také o tom, že Stakić v rozhlase popíral existenci Omarske: „Jak může svému lidu říct, že žádná Omarska neexistuje,“ řekla. Podle portálu genocid.ba požádala soudce o nestranné posouzení a potrestání odpovědných.
Rozsudek
ICTY uznal 31. července 2003 Milomira Stakiće vinným ze zločinů spáchaných v opštině Prijedor v roce 1992. Příčinu smrti Muhameda Čehajiće soud neshledal prokázanou, jeho osud však označil za „zjevně předvídatelný“. Odvolací senát ICTY potvrdil 22. března 2006 Stakićovo odsouzení a uložil mu trest 40 let vězení.