Popis události · Štrbački buk · 10. června 1992 – 23. září 1992
Ljutočka dolina 1992: most rastanka na Štrbačkom buku a vraždy v Duljcích
V červnu 1992 srbské síly vyhnaly z Ljutočke doliny asi 5 000 Bosňáků a na mostě přes řeku Unu na Štrbačkom buku vyčlenily z kolony 210 mužů, z nichž byla zhruba polovina zabita a svržena do jam Bezdana a Tihotina. Bosňáky, kteří v údolí zůstali, srbské orgány přinutily k nuceným pracím a 23. září 1992 maskovaní příslušníci VRS a policie RS zabili v Duljcích 17 civilistů, kteří sbírali švestky, a jejich těla spálili. Za vraždy v Duljcích a Orašci bylo pravomocně odsouzeno šest příslušníků srbských sil.
Vzpomínka na rok 1941
Ljutočka dolina s Kulen Vakufem, Orašcem, Ćukovy, Klisou a Ripčem vstoupila do války s pamětí na září 1941, kdy byly v Kulen Vakufu a okolí během dvou dnů zabity téměř 2 000 bosňáckých mužů, žen a dětí.
Útok na údolí (květen – červen 1992)
Od května do července 1992 vedla srbská armáda a policie rozsáhlý a systematický útok na nesrbské civilní obyvatelstvo Ripče, Ćukova, Orašce, Klise a Kulen Vakufa v obci Bihać. V červnu 1992 vytvořil 2. krajiški korpus VRS taktickou skupinu s úkolem blokovat a prohledat oblast Kulen Vakufa. Bosňáci z Kulen Vakufa dostali ultimátum: odevzdat zbraně a přijmout moc Republike Srpske.
Podle výpovědi přeživších plán útoku vypracoval plukovník Đuro Karajlović a schválil jej plukovník Grujo Borić; zahájení bylo stanoveno na 11. června 1992 v 10 hodin. Tatáž výpověď uvádí, že údolí mimo jiné obklíčily Petrovačka brigada VRS u Vrtoča a Drvarska brigada VRS u Martin Brodu. Podle výpovědi srbská hlídka na stanovišti Dubovsko zastavila Muhameda Hodžiće, odvezla ho do Drvaru, celou noc ho mučila a donutila ho podepsat dopis, jímž se po Bosňácích požadovala kapitulace. Při jednáních v Prkosech podle téhož svědectví Karajlović prohlásil, že obyvatelé Orašce jsou odsouzeni k smrti.
Dne 10. června 1992 se obyvatelé Kulen Vakufa vydali směrem k Orašci, kde začalo ostřelování; v Kulen Vakufu zůstali jen staří lidé. Podle výpovědi srbští vojáci ve škole v Kulen Vakufu, kam byli staří lidé nahnáni, zabili osmdesátiletou Katku Behrem a jednoho starce.
Podle výpovědi se v Orašci shromáždilo pět až šest tisíc lidí z celého údolí. Místní společenství vedli Mujo Hrnjica a velitel Teritorijalne odbrane Orašac Meho Vojniković.
V červnu 1992 padla do léčky na mostě Loskun skupina mužů z Orašce, která se pokoušela dojít pěšky do Bihaće. Podle výpovědi šlo o skupinu 21 mužů vedenou Mehem Vojnikovićem; 19 jich bylo zabito křížovou palbou ze železničních tunelů a čtyři ranění přežili skokem do Uny. Tatáž výpověď uvádí, že do léčky u Doljanů padla také četa 30 bojovníků vyslaná z Bihaće na pomoc civilistům, a zajatí skončili v táboře Račić.
Exodus a most na Štrbačkom buku
V červnu 1992 bylo z domovů vyhnáno asi 5 000 obyvatel Kulen Vakufa, Orašce, Ćukova, Klise a Ripče. Během útěku zahynulo asi 30 lidí.
Podle výpovědi přeplavali Unu Nihad Sedić, zvaný Nito, a Miki Kadić, aby vyhledali pomoc. Kadiće podle téže výpovědi zajala srbská hlídka, zatímco Sedić došel sedm až osm kilometrů k francouzskému praporu UNPROFOR v Donjem Lapci a přivedl obrněné transportéry na Štrbački buk.
Dne 12. června 1992 dorazil houf uprchlíků k visutému mostu na Štrbačkom buku na hranici s Chorvatskem. Zde srbské síly oddělovaly muže od rodin – z kolony bylo vyčleněno 210 mužů: otců, synů, bratrů. Na stranu museli všichni, u nichž srbské síly našly cokoli vojenského; srbské síly měly seznamy. Podle výpovědi oddělování řídil srbský důstojník Rade Vignjević.
Podle knihy Muji Begiće byli muži odděleni před očima francouzského praporu UNPROFOR. Podle výpovědi přeživších francouzský velitel upozornil Vignjeviće, že situaci sledují Brusel a Londýn, a tím zabránil hromadnému zabíjení uprchlíků. Část lidí odvezly kamiony OSN, část odešla pěšky do Štrbců a dál přes Donji Lapac do Bihaće.
Pro Bosňáky z údolí se tento most stal podle slov Muji Begiće „mostem loučení, slz, bolesti, utrpení“.
Tábory a jámy Bezdana a Tihotina
Zajatí muži z údolí byli drženi v táborech Račić, Ripač a Drvar. V Ripči byli zadržení, asi 135 osob, zavřeni v prostorách firmy IMT/IMP; 24. června 1992 jich bylo 70 odvedeno k výměně. Podle výpovědi se bývalý důstojník JNA Enes Anadolac dobrovolně vzdal, v táboře Račić byl mučen a zabit; jeho tělo bylo svrženo do jámy Tihotina.
Zhruba polovina z 210 oddělených mužů byla zabita a svržena do krasových jam Bezdana a Tihotina. Na oddělování a zabíjení zajatců se podíleli příslušníci 15. lahke pješadijske (bihaćke) brigade VRS. Podle tvrzení zástupců obětí bylo z obou jam exhumováno celkem 135 bosňáckých civilistů, většinou z Ljutočke doliny.
Nucené práce pro ty, kdo zůstali
V červnu 1992 zavedlo válečné předsednictvo „Srpske opštine Bihać“ pracovní povinnost pro Bosňáky, kteří v údolí zůstali. U vesnic stála kontrolní stanoviště, která zajišťovala policie Republike Srpske se stanicemi v Kulen Vakufu a Ripči, a volný pohyb byl zakázán.
Masakr v Duljcích, 23. září 1992
Podle výpovědi zahynulo v září 1992 při protiútoku Armije RBiH na Grabež pět srbských bojovníků z údolí. Podle výpovědi jednoho svědka se po jejich pohřbu v jejich vsi volalo po pomstě a jedna skupina se vydala směrem k Orašci.
Dne 23. září 1992 sbírala v Duljcích, osadě Ćukova v místním společenství Orašac, skupina Bosňáků z Ripče, Orašce a Duljců na nucené práci švestky. Byly mezi nimi děti, staří a nemocní lidé. Maskovaní příslušníci VRS a policie Republike Srpske zahájili na civilisty v sadu palbu z automatických pušek.
V Duljcích bylo zabito 17 civilistů, jejichž jména jsou známa: Hase Nasufović, Bekir Šahinović, Safija Šahinović, Hasnija Šehić, Ismeta Džaferagić, Zejna Šarić, Sadeta Mujić, Muho Dupanović, Meho Dupanović, Ago Dupanović, Šero Rakić, Huso Šarić, Vahida Vojić, Fatima Vojić, Senka Vojić, Aldina Vojić a Sabira Kolaković. Nejmladší obětí byla třináctiletá Aldina Vojić z Orašce, zabitá spolu s matkou.
Útočníci těla zabitých navršili na hromadu a zapálili. Podle výpovědi útok přežily Aldinina starší sestra a osmiletá dívka, které se ukryly v lese.
Vraždy v Orašci
Podle dostupných tvrzení bylo téhož dne v Orašci zabito ve vlastních domech asi dvacet starých a nemocných lidí, mezi nimi Hamza Vojić, těžký invalida bez ruky. Podle výpovědi jednoho svědka byl Orašac napaden již 22. září, kdy obyvatelé utekli do lesa.
Zahlazování stop a exhumace
Pozůstatky obětí z Duljců byly přemísťovány, aby byly zahlazeny stopy zločinu. „Oběti byly spalovány. Pokusili se zakrýt stopy tohoto zločinu,“ říká Mujo Begić. Neúplné ostatky části obětí byly exhumovány v roce 2000 na lokalitě Dulibe a sedm osob bylo identifikováno analýzou DNA.
Podle výpovědi nezůstal v Ljutočke dolině do února 1993 ani jeden Bosňák.
Soudní řízení
Kantonální soud v Bihaći v roce 2012 na základě dohody o přiznání viny odsoudil za vraždy bosňáckých civilistů v září 1992 v Orašci a Duljcích Jovicu Tadiće a Zorana Tadiće k 12 letům, Zorana Bergu a Željka Babiće k 11 letům a Gorana Mihajloviće k 10,5 roku vězení.
Vyšší soud v Bělehradě odsoudil Đuru Tadiće, příslušníka 2. čety Rajnovačke čety VRS, za vraždy v Duljcích – ve dvou řízeních celkem k 13 letům vězení.
Svetko Tadić byl obžalován před Vyšším soudem v Bělehradě v případu Bihać II za vraždy bosňáckých civilistů v Duljcích, Ćukovech-Dulibi a Orašci; řízení bylo zastaveno pro jeho procesní nezpůsobilost.
Zdroje
- Soudní dokument: Fond za humanitarno pravo: Bihać II – izveštaj sa suđenja, 4. listopadu 2015 (2015-11-04) · Otevřít zdroj
- Archivní dokument: Fond za humanitarno pravo: bulletin Through Accession towards Justice č. 11 (předmět Bihać II), 1. ledna 2015 (2015) · Otevřít zdroj
- Článek: Radio Slobodna Evropa – Zločini u Ljutočkoj dolini: težak je put traganja za najdražim, 4. června 2016 · Otevřít zdroj
- Článek: Radio Slobodna Evropa: Porodice žrtava: Ćurguz nije jedini počinilac zločina · Otevřít zdroj
- Článek: Detektor.ba (BIRN BiH): Witnesses Describe Mistreatment of Ripac Prisoners, 21. září 2015 (2015-09-21) · Otevřít zdroj
- Článek: Detektor.ba (BIRN BiH): Witnesses at Stanarevic Trial Describe Kulen Vakuf Attack, 19. října 2015 (2015-10-19) · Otevřít zdroj
- Článek: Detektor.ba (BIRN BiH): Prosecution Proposes Postponing Stanarevic Trial, 4. března 2015 (2015-03-04) · Otevřít zdroj